C?l Zero
 


V knize navazuj?c? na prvn? d?l (AGENT ZERO) ?pionzn? srie Agent Zero, kter nese nzev C?L ZERO (kniha 2.), se vydme na dal?? divokou j?zdu plnou akce napr?c Evropou spolu s elitn?m agentem CIA Kentem Steelem. Tentokrt mus? ochrnit svet pred biologickou zbran?  a behem toho se vypordat s vlastn? ztrtou pameti. Kentuv zivot se na prchav? okamzik vrt? do star?ch kolej?, nez ho opet povol CIA a pover? ho ?kolem dopadnout teroristy a zabrnit tak dal?? mezinrodn? krizi  tentokrt dokonce potencilne je?te v?c znicuj?c?, nez byla predchoz?. Znovu se setkv s ne?spechy, kdyz po nem jde zabijk, mus? se vypordat s vlastn?mi konspiracemi, v?ude kolem jsou podvojn? agenti a sv milence muze sotva verit. Presto v?ak se mu vzpom?nky rychle vracej? a spolu s nimi zblesky tajemstv? toho, k?m kdysi byl, na co pri?el  a proc po nem jdou. Uvedom? si, ze jeho vlastn? identita muze v tomhle boji b?t t?m nejnebezpecnej??m tajemstv?m.





Jack Mars

C?l Zero




Jack Mars

Jack Mars se jako autor srie thrilleru LUKE STONE, kter c?t sedm knih, rad? v USA mezi nejprodvanej?? autory soucasnosti. Z jeho pera rovnez pochz? novinka a zroven prequel srie FORGING OF LUKE STONE, kter prozat?m sestv ze tr? knih; av neposledn? rade je Mars autorem srie ?pionzn?ch thrilleru AGENT ZERO, kter prozat?m c?t ?est knih.



Jack si rd precte v?echny va?e nzory, tak nevhejte a nav?tivte www.jackmarsauthor.com (http://www.jackmarsauthor.com/), kde se muzete prihlsit k odberu emailu, z?skat knihu zdarma a ruzn dal?? drky, propojit svuj Facebook a Twitter, a hlavne zustat v kontaktu!



Copyright  by Jack Mars. V?echna prva vyhrazena. Pokud tak nen? uvedeno v Americkm Zkone o ochrane autorsk?ch prv z roku 1976, zdn cst tto publikace nesm? b?t reprodukovna, distribuovna nebo predvna v jakkoliv forme nebo jak?mkoliv zpusobem, nebo uchovvna v databzi ci vyhledvac?m systmu bez predchoz?ho souhlasu autora. Tato e-kniha je koncesovan pouze pro va?e osobn? uzit?. Tuto e-knihu je zakzno dle prodvat nebo predvat dal??m osobm. Pokud chcete tuto knihu sd?let s druhou osobou, zakupte si, pros?m, dodatecnou kopii pro kazdho jednotlivce zvl?t. Pokud tuto e-knihu ctete, aniz byste si ji zakoupili, nebo nejste prvn?m ctenrem tto kopie, v takovm pr?pade ji, pros?m, vratte majiteli a zakupte si vlastn? kopii. Dekujeme, ze respektujete tvrdou prci tohoto autora. Pr?beh v tto knize je fiktivn?. Jmna, postavy, podniky, organizace, m?sta, udlosti a pr?hody jsou bud v?sledkem predstavivosti autora nebo jsou pouzity fiktivne. Jakkoliv podobnost se skutecn?mi osobami, at uz ziv?mi ci zesnul?mi, je pouze nhodn.


KNIHY OD JACKA MARSE

SRIE ?PIONZNCH THRILLERU AGENT ZERO

SEZNAMTE SE, AGENT ZERO (Kniha c.1)

C?L ZERO (Kniha c.2)


Agent Zero  shrnut? 1. knihy (bude soucst? knihy 2.)

Univerzitn? profesor a otec dvou dcer znovu objevuje svou minulost jako agent CIA. Prob?j? si cestu napr?c Evropou, aby na?el odpoved na to, proc mu potlacili pamet, a soucasne odhaluje teroristick? pln, kter? m za c?l zab?t des?tky svetov?ch l?dru.



Agent Zero: Profesor Reid Lawson byl unesen a z hlavy mu byl vytrzen experimentln? pametov? supresor. Zacaly se mu vracet ztracen vzpom?nky na jeho zivot jako agent Kent Steele, kterho vet?ina sveta zn jako agenta Zero.



Maya a Sara Lawsonovy: Reidovy nctilet dcery ve veku 16 a 14 let nemaj? nejmen?? tu?en?, ze jejich otec je b?val? agent CIA.



Kate Lawsonov: Reidova zena a matka jeho dvou det? pred dvema lety necekane zemrela na mozkovou mrtvici.



Agent Alan Reidigger: Nejlep?? pr?tel Kenta Steela a zroven agent pomohl Kentovi dostat se k pametovmu supresoru, kter? si agent Zero nechal implantovat pot, co se vydal na nemilosrdnou krvavou cestu s c?lem naj?t nebezpecnho zabijka.



Agentka Maria Johanssonov: Kolegyne agentka pracuj?c? v ternu byla po smrti Kentovy zeny jeho velmi bl?zkou pr?telkyn?. Postupem casu se z n? stal jeho spojenec, nepravdepodobn? ale v?tan?, kter? mu pomohl v z?skn? ztracen pameti a zmaren? teroristickho plnu.



Amun: Teroristick organizace Amun je spojen?m nekolika teroristick?ch frakc? z celho sveta. Jejich mistrovsk? pln odplit bomby na Svetovm ekonomickm fru v Davosu, zat?mco pozornost v?ech bude odvrcena k Zimn?m olympijsk?m hrm, zmaril agent Zero.



Rais: Americk? vyhnanec, ze kterho se stal zabijk slouz?c? Amunu, ver?, ze jeho osudem je zab?t agenta Zero. Behem jejich stretu na Zimn?ch olympijsk?ch hrch v Sionu ve ?v?carsku je Rais smrtelne zranen a ponechn na pospas smrti.



Agent Vicente Baraf: Italsk? agent Interpolu pomohl agentum Zero a Johanssonov zabrnit Amunu v odplen? v?bu?nin v Davosu.



Agent John Watson: Vyrovnan? a profesionln? agent CIA vytrhl Reidovy dcery ze spru teroristu na molu v New Jersey.




Prolog


Povezte mi, Renaulte, rekl star?? muz. Jeho oci se trpytily, kdyz sledoval, jak tmav tekutina v kvovaru mezi nimi prichz? k varu. Proc jste sem pri?el?

Dr. Cicero byl pr?vetiv? clovek, zoviln?, jeden z tech, kter? o sobe rd r?kval, ze je mu padest osm let a stle mlad?k. Vous mu zacal ?ednout, kdyz mu thlo na ctyricet a po nekolika letech ?plne zbelal, a ackoliv ho vet?inou peclive upravoval, behem doby strven v tundre mu na brade ra?il v nepravideln?ch chumc?ch. Mel na sobe zrive oranzovou parku, kter v?ak ani zdaleka nezastinovala mladistv? svit v jeho modr?ch oc?ch.

Mlad? Francouz byl tou otzkou m?rne zaskocen, ale odpoved na ni znal okamzite, jelikoz si ji v duchu uz nekolikrt nacvicoval. WHO kontaktovala univerzitu a vyzdala si asistenty k v?zkumu. Ti to pak nab?dli mne, vysvetlil anglicky. Cicero byl rodil? Rek a Renault pochzel z jizn?ho pobrez? Francie, takze spolu hovorili jazykem, kter? znali oba. Abych byl upr?mn?, tuhle ?anci prede mnou dostali dal?? dva. Oba ji odm?tli. J jsem v tom v?ak videl nesm?rnou pr?lezitost 

Ha! preru?il ho star?? muz nhle. Neptm se te na ty akademiky, Renaulte. Cetl jsem tvou transkripci, stejne jako tvou diplomovou prci o predpokldan mutaci chripky typu B. Byla docela dobr, nutno dodat. Sm bych ji lpe nenapsal.

Dekuji, pane.

Cicero se zachechtal. To pane si nech do zasedac?ch m?stnost? a pro charitu. Tady jsme si rovn?. R?kej mi Cicero. Kolik ti je, Renaulte?

Dvacet ?est, pane  ehm, Cicero.

Dvacet ?est, rekl star?? muz zamy?lene. Ohr?val si ruce nad teplem vychzej?c?m z tborovho varice. A uz jsi skoro dokoncil doktorsk studium? Velice pusobiv. J v?ak chci vedet, proc jsi tady? Jak jsem rekl, tvou slozku jsem cetl. Jsi mlad?, inteligentn?, nepopiratelne pohledn?, Cicero se uchechtl. Podle me by ses mohl dostat na stz kamkoliv na svete. Ale za ty ctyri dny, co jsi tu s nmi, jsem te ani jednou nesly?el mluvit o sobe. Proc ze v?ech m?st zrovna tady?

Cicero rozmchl rukou, aby demonstroval svou pointu, ale nebylo to vubec nutn. Sibirsk tundra se thla kazd?m smerem, kam az oko dohldlo, ?ed a b?l a  az na oblast na severu, kde se l?ne thly n?zk horsk hrebeny s b?l?mi vrcholky  beznadejne pust.

Renaultovy tvre lehce zruzovely. No, pokud bych mel b?t upr?mn?, doktore, chtel jsem pracovat po va?em boku, priznal. Obdivuji vs. Va?e prce na potlacen? epidemie viru Zika byla skutecne dechberouc?.

No pros?m! zvolal Cicero vrele. Lichotky te dostanou kamkoliv  nebo ti minimlne zajist? trochu belgick prazen. Nathl si na pravou ruku siln? palck, zvedl prekapvac kvy z butanovho varice a naplnil dva plastov kel?mky horkou, hustou kvou. Byl to jeden z mla luxusu, kter si zde v sibirsk pustine mohli dovolit.

Dr. Cicerovi bylo posledn?ch dvacet sedm dn? jeho zivota domovem mal tbori?te vztycen zhruba sto padest metru od brehu reky Kolyma. Cel tbori?te sestvalo ze ctyr kupolovit?ch neoprenov?ch stanu, pltenho pr?stre?ku s jednou stranou zakrytou proti vetru, a z napul stlho kevlarovho cistho prostoru. Oba muzi v tu chv?li stli pod pltenou strechou a varili kvu nad tborov?m varicem se dvema horky. Kolem nich byly skldac?mi stoly, na kter?ch stly mikroskopy, vzorky permafrostu, archeologick ncin?, dva robustn?, klimaticky odoln poc?tace a odstredivka.

Jen pij, rekl Cicero. Za chv?li nm zac?n smena. Se zavren?ma ocima usrkl trochu kvy a ze rtu mu uniklo spokojen zamrucen?. Pripom?n mi to domov, rekl mekce. Cek na tebe nekdo, Renaulte?

Cek, odpovedel mlad? muz. Moje Claudette.

Claudette, zopakoval Cicero. Krsn jmno. Manzelka?

Ne, rekl Renault jednodu?e.

V na?em pracovn?m oboru je dulezit m?t neco, na co se muzeme te?it, rekl Cicero teskne. Mezi v??m t?m odstupem, kter? je casto nutn?, vm to d jistou perspektivu. Tricet tri let jsem svou Phoebe naz?val svou zenou. Kvuli prci jsem behal po celm svete, ale ona tu pro me vzdycky byla, kdyz jsem se vrtil. Kdyz jsem pryc, jsou to muka, ale stoj? to za to; pokazd, kdyz se vrt?m domu, je to jako znovu se zamilovat. Jak se r?k, odloucen? lsku posiluje.

Renault se usml. Necekal bych, ze se ve virologovi skr?v tak romantick du?e, podivil se.

Tyhle dve veci se navzjem nevylucuj?, synu. Doktor se m?rne zamracil. A presto nemysl?m si, ze je to prve Claudette, kter ti ned spt. Jsi zdumciv? mlad? clovek, Renaulte. Nejednou jsem si v?imnul, jak se d?v? na vrcholky hor, jako bys na nich hledal odpovedi.

Mysl?m, ze jste pri v?beru oboru studia ?lpl vedle, rekl Renault. Mel jste se stt sociologem. ?smev mu zmizel ze rtu, kdyz dodal: Ale mte pravdu. Tuhle ?lohu jsem neprijal jen proto, abych mohl pracovat s vmi, ale tak proto, ze jsem se zasvetil jistmu zjmu zjmu, kter? je zalozen na v?re. Mm v?ak obavy, kam me tahle v?ra muze dovst.

Cicero vedoucne pok?vl hlavou. Jak jsem rekl, v na?em pracovn?m oboru je casto nutn? odstup. Clovek se mus? naucit lhostejnosti. Polozil mlad?kovi ruku na rameno. Ber to jako radu od nekoho, kdo uz neco mlo zazil. V?ra je siln motivace, to jiste, ale nekdy nm emoce mohou zast?nit ?sudek, otupit mysl.

Budu si dvat pozor. Dekuji, pane. Renault se nesmele usml. Cicero. Dekuji.

Najednou ve vys?lacce na stole za nimi hlasite zapraskalo a ticho, kter se pod pltenou strechou rozhostilo, preru?il zkreslen? hlas.

Doktore Cicero, ozval se zensk? hlas r?znut? Irsk?m pr?zvukem. Volala jim Dr. Bradleeov z nedalekho nalezi?te, kde provdeli vykopvky. Neco jsme odkryli. Tohle mus?te videt. Doneste krabicku. Konec.

Hned tam budeme, rekl Dr. Cicero do vys?lacky. Konec. Usml se na Renaulta jako otec na syna. Vypad to, ze dnes zacneme o neco dr?v. Meli bychom se oblct.

Oba muzi odlozili kel?mky s je?te horkou kvou a posp?chali do kevlarovho cistho prostoru. Vstoupili do preds?ne, kde si oblkli zrive zlut protichemick kombinzy, kter jim poskytla Svetov zdravotnick organizace  WHO. Jako prvn? si nathli rukavice a plastov boty, kter tesne prilhaly k zpest?m a kotn?kum, pot overal, kapuci, a nakonec oblicejovou masku a respirtor.

Oblkali se rychle ale v tichosti, a tmer s nboznou ?ctou, jako by v tom krtkm casovm ?seku pro?li nejen promenou fyzickou, ale i mentln?. Jako by bezstarostn zertovn? vymenili za vzn rozpolozen? nutn k jejich prci.

Renaultovi se protichemick kombinzy vubec nel?bily. Pohyb v nich byl pomal? a prce zdlouhav. Ale k jejich v?zkumu byly nezbytne nutn. Meli lokalizovat a overit jeden z nejnebezpecnej??ch organizmu, kter lidstvo zn.

On a Cicero vy?li z preds?ne a vydali se ke brehu Kolymy, pomalu plynouc? mraziv reky, kter se vinula na jih a m?rne na v?chod od horskho hrebenu a smerem k ocenu.

Ta krabicka, rekl najednou Renault. Skoc?m pro ni. Rozbehl se zptky k pr?stre?ku pro vzorkovnici, dvema prezkami zaji?tenou krychli z nerezov oceli, kter mela na kazd z ?esti stran nati?ten? symbol pro biologick nebezpec?. Priklusal zptky k Cicerovi a oba znovu vyrazili na cestu k m?stu vykopvek.

Zaslechl jste, co se nedaleko odsud stalo, ne? zeptal se Cicero pres svuj respirtor behem chuze.

Sly?el. K Renaultovi se to hl?en? doneslo. Pred peti mes?ci se nejak? dvanctilet? chlapec z m?stn? vesnice napil vody z Kolymy a krtce pot onemocnel. Nejdr?ve si v?ichni mysleli, ze reka je nec?m kontaminovan, ale kdyz se zacaly projevovat symptomy, obrzek se zac?nal vyjasnovat. Jen co se zprva o dan nemoci donesla ke WHO, okamzite vyslali t?m vedcu a zacalo vy?etrovn?.

Chlapec se nakazil prav?mi ne?tovicemi. Konkrtne druhem, kter? modern? clovek nikdy nevidel.

Vy?etrovn? vedce zavedlo k mr?ine karibu pobl?z brehu reky. Po peclivm testovn? byla hypotza potvrzen: karibu zemrel pred v?ce nez dvema sty lety a jeho ostatky se staly soucst? permafrostu. Nemoc, kter se v nem us?dlila, zmrzla spolu s telem a upadla do spnku  az do doby pred peti mes?ci.

Je to jednoduch retezov reakce, rekl Cicero. Kdyz roztly ledovce, hladina reky a teplota zacaly stoupat. To poslze rozmrazilo permafrost. Kdo v?, co na ns v tech kusech ledu muze c?hat? Starodvn druhy organismu, kter jsme nikdy nevideli je zcela mozn, ze nekter z nich jsou mnohem star?? nez lidstvo samotn. V doktorove hlase bylo sly?et napet?, kter neodrzelo pouze jeho znepokojen?, ale hranicilo se vzru?en?m. Konec koncu to bylo jeho zivobyt?.

Cetl jsem, ze v roce 2016 na?li antrax v pitn vode, kam se dostal z rozttho snehu, okomentoval to Renault.

To je pravda. K tomu pr?padu jsem byl pridelen. Stejne jako k v?skytu ?panelsk chripky na Alja?ce.

Co se stalo s t?m chlapcem? zeptal se mlad? Francouz. V tom pr?padu s prav?mi ne?tovicemi pred peti mes?ci. Vedel, ze chlapce spolu s dal??mi patncti lidmi z jeho vesnice dali do karantny, ale tam hl?en? koncilo.

Zemrel, rekl Cicero. V jeho hlase nebyly znt zdn emoce; ne jako kdyz mluvil o sv Phoebe. Po desetilet?ch v jeho oboru se Cicero naucil umen? lhostejnosti. Spolu s dal??mi ctyrmi. Ale vze?la z toho ?cinn vakc?na proti danmu druhu nkazy, takze ta ?mrt? nebyla ?plne zbytecn.

Presto, rekl Renault ti?e, je to ?koda.

Kousek od brehu reky se rozprost?ralo m?sto vykopvek, dvacet metru ctverecn?ch tundry bylo obestaveno kovov?mi kuly a obehnno zlutou pskou. Bylo to uz ctvrt m?sto, kter t?m vedcu v rmci tohoto vy?etrovn? vystavil.

V ohranicenm ctverci byli dal?? ctyri v?zkumn?ci v protichemick?ch kombinzch, v?ichni shluknut? nad mal?m prostorem zhruba uprostred. Jeden z nich uvidel dva muze prichzet a vydal se jim naproti.

Byla to Dr. Bradleeov, pomocn archeolozka z univerzity v Dublinu. Cicero, rekla, neco jsme na?li.

Co je to? zeptal se a prikrcil se, aby proklouzl pod pskou, kter prostor ohranicovala. Renault je nsledoval.

Ruka.

Pros?m? vyhrkl Renault.

Ukazte, rekl Cicero.

Bradleeov je zavedla k m?stu s vykopan?m kusem zmrzl zeme. Delat vykopvky v permafrostu  a to nanejv?? opatrne  nebylo nic snadnho, to Renault vedel. Nejv??e polozen vrstvy zmrzl zeme se v lte obvykle rozpou?tely, ale spodn?m vrstvm se r?kalo permafrost, jelikoz byly v polrn?ch oblastech permanentne zamrzl. D?ra, kterou Bradleeov a jej? t?m vykopali, byla tmer dva metry hlubok a ?irok dostatecne na to, aby si do n? mohl pohodlne lehnout dospel? clovek.

Skoro jako hrob, pomyslel si Renault chmurne.

A skutecne, na dne vykopan jmy lezely zmrzl ostatky cstecne rozlozen lidsk paze, pokroucen, tmer na kost rozpadl a zcernal casem a zeminou.

Boze muj, rekl Cicero tmer ?eptem. V?te, co to je, Renaulte?

Telo? zkusil odhadnout. Alespon doufal, ze ta paze byla soucst? neceho vet??ho.

Cicero zacal rychle hovorit a gestikuloval pri tom rukama: V osmdest?ch letech devatenctho stolet? nedaleko odsud lezela mal osada, pr?mo na brehu reky Kolymy. Jej? puvodn? obyvatel byli nomdi, ale jejich pocet se rozrustal, a tak se rozhodli tady postavit vesnici. Pak se stalo neco nemyslitelnho. Vypukla tu epidemie prav?ch ne?tovic a behem nekolika dnu vyhladila ctyricet procent jejich kmene. Verili, ze reka je proklet a preziv?? odsud rychle zmizeli.

Nez to v?ak udelali, pohrbili sv zesnul  pr?mo tady, v masovm hrobe na brehu reky Kolymy. Ukzal do jmy na zmrzlou pazi. V dusledku zplav dochz? k erozi brehu. Permafrost se rozpou?t? a brzy odhal? cel tela. Potom tady zacne cenichat m?stn? fauna, stanou se z nich prena?eci a dr?v, nez se nadejeme, budeme celit nov epidemii.

Renault na chv?li zapomnel d?chat a jen sledoval, jak jeden ze zlut?ch v?zkumn?ku dole v jme se?krabv vzorky tkne z rozkldaj?c? se paze. Takov? objev byl docela vzru?uj?c?; do doby pred peti mes?ci posledn? prirozen epidemie prav?ch ne?tovic vypukla v Somlsku roku 1977. WHO v roce 1980 prohlsila tuhle nemoc za vym?cenou. A presto tady ted stli nad doslovn?m hrobem, o kterm se vedelo, ze se hemz? nebezpecn?m virem, kter? by mohl vyhladit populaci velkomesta behem nekolika dn?  a jejich prac? bylo to vykopat, overit a poslat vzorky Svetov zdravotnick organizaci.

V Zeneve to budou muset potvrdit, rekl Cicero ti?e, ale pokud jsou m spekulace sprvn, prve jsme vykopali osm tis?c let star? druh viru prav?ch ne?tovic.

Osm tis?c? zopakoval Renault. Myslel jsem, ze jste r?kal, ze ta osada tady byla na konci devatenctho stolet?.

Ale ano! rekl Cicero. Otzka v?ak zn?, jak se oni  izolovan? nomdsk? kmen  k necemu takovmu dostali? Rekl bych, ze podobn?m zpusobem. Vykopali jmu a narazili na neco, co v n? lezelo dlouhou dobu ve zmrzlm stavu. Druh viru, kter? byl nalezen v mr?ine toho karibu pred peti mes?ci pochzel az z holocnu. Postar?? virolog nemohl spustit oci z paze vycuhuj?c? ze zmrzl zeminy pod nimi. Renaulte, podej mi tu krabicku, pros?m.

Renault vzal ocelovou vzorkovnici a postavil ji na zmrzlou zemi pobl?z okraje jmy. Odklapl ctyri prezky, kter ji zaji?tovaly, a otevrel v?ko. Uvnitr lezela zbran MAB PA-15, kterou si tam predem schoval. Byla to star pistole, ne v?ak pr?li? tezk. S pln?m zsobn?kem na patnct nboju a jedn?m v komore vzila jen neco kolem jednoho kila.

Zbran patrila jeho str?ci, veternovi francouzsk armdy, kter? bojoval v Magrebu a Somlsku. Ale mlad? Francouz zbrane rd nemel; byly pr?li? pr?m, pr?li? diskriminacn? a na jeho vkus moc umel. Ne jako virus  dokonal? prirozen? nstroj schopn? eliminovat cel druhy, systematicky a zroven nestranne. Lhostejn?, ne?stupn? a prudk?; presne takhle se potreboval zachovat v danou chv?li on.

Shl do ocelov vzorkovnice a vzal do ruky zbran, ale na moment zavhal. Nechtel ji pouz?t. Ve skutecnosti mu Ciceruv nakazliv? optimismus a jiskra v jeho oku dost prirostly k srdci.

V?echno v?ak mus? jednou skoncit, pomyslel si. Cek na tebe dal?? zku?enost.

Renault se s pistol? v ruce postavil. Odklapl pojistku a bez emoc? jako blesk z cistho nebe strelil dva v?zkumn?ky stoj?c? na kazd strane jmy do prsou.

Dr. Bradleeov pri necekanm traskavm zvuku zbrane polekane vykrikla. Zacala rychle couvat, ale po dvou kroc?ch ji dostihly dve strely z Renaultovy zbrane. Anglick? doktor Scott se jen chabe pokusil vylzt z jmy, nez ji Francouz jedin?m v?strelem do jeho hlavy promenil v jeho hrob.

V?strely byly hromov, ohlu?uj?c?, ale v okruhu tis?cu kilometru nebyla zdn ziv du?e, kter by je sly?ela. Tmer zdn.

Cicero stl jako soln? sloup, paralyzovan? ?okem a strachem. Renault behem pouh?ch sedmi vterin ukoncil zivot ctyr lid?  pouh?ch sedm vterin, aby se v?zkumn pracovi?te promenilo v masovou vrazdu.

Postar??mu doktorovi se pod respirtorem trsly rty, kdyz se snazil promluvit. Nakonec se mu podarilo vykoktat jedin slovo: P-proc?

Renaultuv ledov? pohled byl netecn?, lhostejn?, jak? jen pohled virologa muze b?t. Doktore, rekl m?rne, d?chte moc rychle. Sundejte si respirtor, at neomdl?te.

Cicero d?chal rychle a prer?vane, takze mu respirtor pomalu prestval stacit. Jeho pohled tekal mezi zbran?, kterou Renault drzel ve sve?en ruce u boku, a jmou, ve kter ted lezel mrtv? Dr. Scott. J nemuzu, zakoktal se Cicero. Kdyby si sundal respirtor, znamenalo by to potencilne se vystavit nemoci. Renaulte, pros?m

Nejmenuji se Renault, rekl mlad? muz. Jsem Cheval  Adrian Cheval. Byl tu jist? Renault, vysoko?kolsk? student, ktermu pridelili tuhle stz. Ted je v?ak mrtv?. To jeho zpis a dokumentaci jste cetl.

Cicerovy krv? podlit oci se je?te v?c roz??rily. Okraje viden? se mu rozostrily, ztmavly a hrozilo, ze ztrat? vedom?. J J to nechpu proc?

Doktore Cicero. Sundejte si respirtor. Pokud mte zemr?t, nedal byste prednost udelat to dustojne? S tvr? odkrytou, m?sto schovanou pod maskou? Pokud ztrat?te vedom?, uji?tuji vs, ze se uz nikdy neprobud?te.

Cicero pozvedl ruku a roztresen?mi prsty si sthl tesnou zlutou kapuci z pro?edivel?ch vlasu. Pak uchopil respirtor a oblicejovou masku a sundal si je. Pot, kter? mu vyrazil na cele, okamzite zchladl a zamrznul.

Chci, abyste vedel, rekl Francouz jmnem Cheval, ze si vs i va?? prce skutecne vz?m, Cicero. Nemm z tohohle zdn pote?en?.

Renaulte  nebo Chevale, at jsi, kdo jsi  poslouchej svuj rozum. Ted, kdyz nemel na obliceji masku s respirtorem, zacala se mu vracet rozvaha a pokusil se prosit. Mlad?k mohl m?t ke spchn? takovho zverstva jedinou motivaci. At uz se chyst? udelat cokoliv, pros?m, znovu to zvaz. Je to extrmne nebezpecn 

Cheval si povzdechl. Jsem si toho vedom, doktore. V?te, tak jsem studoval na Stockholmsk univerzite a snazil se dodelat doktort. Minul? rok jsem v?ak udelal chybu. Padelal jsem univerzitn? podpisy na zdosti, abych se dostal ke vzorkum jednoho vzcnho enteroviru. Zjistili to. A vyhodili me.

V tom pr?pade mi dovol, abych ti pomohl, zdal Cicero nalhave. Takovou zdost bych mohl podepsat. Muzu ti pomhat ve tvm v?zkumu. Cokoliv, jen ne tohle 

Ve v?zkumu, zahloubal se Cheval. Ne, doktore. Nejde mi o v?zkum. Moji lid cekaj? a nejsou zrovna trpeliv?.

Cicerovi se do oc? nahrnuly slzy. Z tohohle nic dobrho nevzejde. To v??.

Nemte pravdu, rekl mlad? muz. Mnoho lid? zemre, to ano. Ale zemrou s noblesou; budou lemovat cestu k mnohem lep?? budoucnosti. Cheval pohldl stranou. Nechtel toho milho starho doktora zastrelit. V jednom jste v?ak mel pravdu. Moje Claudette je skutecn. A odloucen? skutecn lsku posiluje. Ted mus?m j?t, Cicero, stejne jako vy. Ale respektuji vs a jsem ochotn? splnit vm posledn? prn?. Je neco, co byste chtel r?ct sv Phoebe? Dvm vm sv slovo, ze j? tu zprvu doruc?m.

Cicero pomalu zakroutil hlavou. Nen? nic tak dulezitho, co bych j? chtel r?ct, abych za n? poslal monstrum, jako jsi ty.

Dobr tedy. Sbohem, doktore. Cheval pozvedl zbran a jedinkrt vystrelil Cicerovi pr?mo doprostred cela. Rna zapenila, star? doktor zaklop?tal vzad a svezl se na zem do mraziv tundry.

V neskutecnm tichu, kter nsledovalo, Cheval poklekl a za?eptal krtkou modlitbu. Pak se pustil do prce.

Otrel ze zbrane svoje otisky a streln? prach a mr?til ji do plynouc? mraziv Kolymy. Pot svalil v?echna ctyri tela do jmy k doktoru Scottovi. Pomoc? lopaty a krumpce pak strvil devadest minut t?m, ze jejich tela spolu s napul rozlozenou paz? zakr?val cstecne zmrzlou zeminou. Cel m?sto vykopvek uklidil, vythl ze zeme kuly a strhl ochrannou psku. Dal si na cas, pracoval peclive  nikdo se t?m v?zkumn?ku nepokus? kontaktovat dal??ch osm nebo dvanct hodin, a uplyne prinejmen??m cel?ch ctyriadvacet hodin, nez WHO na m?sto nekoho po?le. Vy?etrovn? pohrben tela pravdepodobne odhal?, ale Cheval jim to nechtel ani v nejmen??m usnadnit.

Nakonec vzal dve ampulky se vzorky z napul rozlozen ruky a jednu po druh je opatrne zasunul do bezpecnostn?ch penov?ch obj?mek v nerezov vzorkovnici. Celou dobu si byl velmi dobre vedom toho, ze kazd z lahvicek je naprosto smrt?c?. Pak zajistil ctyri prezky a odnesl vzorky zptky do tbori?te.

V provizorn?m cistm prostoru Cheval vstoupil do prenosn dekontaminacn? sprchy. Z kazdho ?hlu ho peclive ocistilo ?est trysek s horkou vodou a vestaven?m emulgtorem. Jakmile mel tuhle cst za sebou, opatrne a metodicky ze sebe sloupl zlutou ochrannou kombinzu a nechal ji lezet na zemi ve stanu. Bylo docela mozn, ze v n? zustaly jeho vlasy nebo sliny, identifikacn? faktory  ale cekal ho je?te jeden krok.

V kufru Cicerova ternn?ho dz?pu byly dva cerven kvdrovit kanystry s benz?nem. Jemu bude stacit pouze jeden, aby se dostal zpet mezi lidi. Dal?? z nich peclive rozlil po cistm prostoru, ctyrech neoprenov?ch stanech a pltenm pr?stre?ku.

Pak je zaplil. Plamen vy?lehl rychle a okamzite a poslal k nebi cern?, sloupec olejnatho d?mu. Cheval s ocelovou krabickou nastoupil do dz?pu a odjel. Nezrychlil, ani se nepod?val do zpetnho zrctka na hor?c? arel. Dval si na cas.

Imm Khalil na nej bude cekat. Ale mlad? Francouz toho mel je?te spoustu na prci, nez bude virus pripraven?.




Prvn? kapitola


Reid Lawson uz asi podest za posledn? dve minuty nahldl skrz zaluzie ve sv domc? pracovne. Zac?nal b?t nervzn?; autobus mel prece uz dvno prijet.

Jeho pracovna se nachzela ve druhm patre a byla nejmen?? ze tr? pokoju jejich novho domu na Spruce Street v Alexandrii ve stte Virginie. Byla to pr?jemn zmena v porovnn? s jeho st?snenou studovnou pripom?naj?c? skr?n, kterou mel v Bronxu. Polovina vec? byla vybalen; zbytek lezel v krabic?ch pohzen?ch na podlaze. Jedin veci, na jejichz organizaci si udelal cas, byl jeho stul a poc?tac.

Reid si rekl, ze dnes, tmer cel? mes?c pot, co se nastehovali, uz si d veci do pordku a konecne si v?echno v pracovne vybal?.

Nedostal se dl nez k otevren? jedn krabice. Ale byl to dobr? zactek.

Autobus nikdy nem zpozden?, pomyslel si. Vzdycky je tady mezi dvactou tret? a dvactou ptou minutou po tret? hodine. A uz je patnct tricet jedna.

Volm jim.

Popadl ze stolu telefon a vytocil Mayino c?slo. Behem vyzvnen? prechzel z m?sta na m?sto a pokou?el se neprem??len nad v?emi temi stra?liv?mi vecmi, kter se mohly jeho dcerm na ceste ze ?koly stt.

Hovor spadl do hlasov schrnky.

Reid sebehl ze schodu do preds?ne a oblkl si lehkou bundu; brezen byl ve Virginii o poznn? pr?jemnej?? nez v New Yorku, ale stle bylo chladno. S kl?cky od auta v ruce pre?el k panelu na zdi a zadal ctyrm?stn? kd, aby zapnul alarm do aktivn?ho rezimu. Cestu, kterou autobus jezdil, znal nazpamet; mohl po n? jet az do ?koly, pokud bude muset a

Jen co otevrel vchodov dvere, u obrubn?ku na konci pr?jezdov cesty s kv?len?m brzd zastavil jasne zlut? autobus.

Pristizen, zamumlal Reid. Nemohl se jen tak schovat zptky do domu. Bezpochyby ho uz videly. Jeho dve dosp?vaj?c? dcery vystoupily z autobusu, kter? nsledne odjel, a vydaly se po chodn?ku k domu. Zastavily az u vchodov?ch dver?, kter Reid blokoval.

Ahoj holky, rekl tak zvesela, jak jen to dokzal. Jak bylo ve ?kole?

Star?? z jeho dcer, Maya, ho pocastovala podezr?vav?m pohledem a zalozila si ruce na prsou. Kampak jde??

Hmm pro po?tu, rekl.

A k tomu potrebuje? kl?ce od auta, odtu?ila a pokynula k jeho pesti, ve kter sv?ral kl?ce od jejich str?brnho SUV. Zkus to znovu.

Jo, pomyslel si, pristizen. Autobus prijel pozde. V??, co jsem ti r?kal. Pokud doraz?te pozdeji, m? mi zavolat. A proc jsi mi nezvedala telefon? Zkou?el jsem ti volat 

?est minut, tati, zakroutila Maya hlavou. ?est minut nen? pozde. ?est minut znamen hust? provoz. Na jedn ulici byla drobn dopravn? nehoda.

Ukrocil stranou a pustil je do domu. Jeho mlad?? dcera Sara ho letmo objala a ti?e pozdravila: Ahoj tati.

Ahoj, zlato. Reid za nimi zavrel dvere, zamknul a pomoc? kdu znovu aktivoval bezpecnostn? systm. Az pak se otocil zpet na Mayu. Hust? provoz nebo ne, chci, abys mi vzdycky dala vedet, kdyz se zpozd?te.

Zbytecne vy?iluje?, zabrucela.

Pros?m? zamrkal prekvapene. Mysl?m, ze si plete? vy?ilovn? se starostlivost?.

Ale no tak, odsekla Maya. T?dny ns nespou?t?? z oc?. Od doby, co ses vrtil, jsi jako posedl?.

Jako vzdy mela pravdu. Reid byl vzdycky ochranitelsk? otec a kdyz jeho zena a jejich matka pred dvema lety zemrela, tenhle jeho instinkt se zdvojnsobil. Ale pred ctyrmi t?dny se z neho stal extrmne ochranrsk? rodic, kter? ze sv?ch det? nespou?t? zrak a (aby byl upr?mn?) je dokonce trochu panovacn?.

To v?ak priznat nehodlal.

Moje mil, zlat dcerko, zacal naoko hubovat, postupne nm dosp?v? a bude? se muset dozvedet jeden tvrd? fakt  ze nekdy se proste plete?. A prve ted se plete?. Krive se usml, ale ona nikoliv. K uvolnen? napet? mezi sebou a sv?mi dcerami mel ve zvyku pouz?vat humor, ale Maya ho tentokrt pre?la.

Kdyz mysl??. Pro?la preds?n? a vydala se do kuchyne. Bylo j? ?estnct a na svuj vek byla ohromne inteligentn?  nekdy se dokonce zdlo, ze pro sv vlastn? dobro az pr?li?. Mela Reidovy tmav vlasy a cit pro dramaticnost, v posledn? dobe se v?ak zdlo, ze zac?n m?t sklony k pubertln? ?zkosti, nebo minimlne k nladovosti povet?inou zpusoben kombinac? Reidova nepretrzitho dohl?zen? a zcela zjevnho faktu, ze jim nerekl pravdu o tom, co presne se stalo pred mes?cem.

Sara, mlad?? z jeho dvou dcer, se vydala nahoru po schodech. Jdu si udelat ?koly, rekla ti?e.

Reid zustal v preds?ni sm. Povzdechl si a oprel se o b?lou zed. Kvuli jeho dcerkm ho bodalo u srdce. Sare bylo ctrnct let, byla sladk a pln zivota, ale kdykoliv zacali mluvit o tom, co se stalo v ?noru, ztichla nebo rychle opustila m?stnost. Jednodu?e se j? o tom nechtelo mluvit. Pred nekolika dny se j? Reid pokusil nab?dnout, ze j? domluv? schuzku s terapeutem, neutrln? tret? stranou, se kterou si bude moct promluvit. (Samozrejme by to byl doktor zamestnan? u CIA.) Sara odm?tla se strucn?m ne, d?ky a odbehla z m?stnosti, nez se Reid zmohl na dal?? slovo.

Nenvidel se za to, ze pred sv?mi detmi mus? skr?vat pravdu, ale bylo to nutn. Krome agentury a Interpolu nesmel nikdo znt skutecnost  ze pred necel?m mes?cem znovu nabyl cst sv pameti jako agent CIA pod kryc?m jmnem Kent Steele, mezi prteli a kolegy znm tak jako agent Zero. Kvuli experimentln?mu pametovmu supresoru, kter? mu implantovali do hlavy, Reid tmer na dva roky ztratil ve?ker vzpom?nky na to, ze by kdy byl agent Kent Steele. Pak mu v?ak to zar?zen? vytrhli z lebky.

Vet?ina vzpom?nek na zivot Kenta Steela byla stle ztracen. Byly tam, zamcen v nejakm zapadlm ?upl?ku v jeho hlave, ze kterho tu a tam neco uniklo jako z protkaj?c?ho kohoutku, obvykle po nejakm vizuln?m nebo verbln?m podnetu. Brutln? zpusob, jak?m mu pametov? supresor vytrhli z hlavy, mu provedl neco s limbick?m systmem a kvuli tomu se mu vzpom?nky nevrtily v?echny najednou  a Reid za to byl skutecne rd. Na zklade toho mla, kter vedel o svm zivote jako agent Zero, si nebyl tak docela jist?, ze chce, aby se mu v?echny vzpom?nky vrtily. Jeho nejvet?? obavou bylo, ze by se mu mohlo vybavit neco, na co nechtel vzpom?nat, neco, ceho litoval, nebo zr by si vzpomnel na nejak? pr??ern? cin, s vedom?m kterho by Reid Lawson jednodu?e nedokzal z?t.

Krome toho byl od tech udlost? v ?noru velice zaneprzdnen?. CIA mu pomohla prem?stit jeho rodinu. Po nvratu do Spojen?ch sttu ho spolu s dcerami poslali do Alexandrie ve Virginii, jen kousek od hlavn?ho mesta Washingtonu. Agentura mu pomohla zajistit pozici pomocnho profesora na Georgetownsk univerzite.

Od t doby byl v jednom kole: musel dcerm zar?dit nstup do ?koly, zvykat si na novou prci a stehovat se do novho domu ve Virginii. Reid se v?ak v?emi mozn?mi zpusoby snazil rozpt?lit, takze si pro sebe vytvrel v?emozn aktivity. Vymaloval pokoje. Vylep?oval jejich spotrebice. Koupil nov? nbytek a nov ?koln? uniformy pro devcata. To v?echno si mohl ted dovolit; CIA mu vyplatila tucnou cstku za jeho ?cast v zastaven? teroristick organizace jmnem Amun. Bylo to v?c, nez si za rok vydelal jako profesor. Pen?ze mu v?ak prichzely v mes?cn?ch obnosech, aby to nikdo bl?ze nezkoumal. V?plata, kter mu prichzela na ?cet, se na prvn? pohled tvrila jako odmena za konzultace od fale?n nakladatelsk spolecnosti, kter tvrdila, ze chyst srii historick?ch ucebnic.

Mezi v?emi temi penezi a ohromnou spoustou casu  v soucasnosti predn?el jen na nekolika lekc?ch t?dne  se Reid snazil zamestnat, jak nejv?c to ?lo. Jelikoz pokud se zastavil, byt jen na okamzik, znamenalo to pro nej zac?t prem??let a prem??let znamenalo pripom?nat si ruzn veci, mezi nez nepatrily jen str?pky ztracen?ch vzpom?nek, ale tak jin, stejnou merou nepr?jemn veci.

Jako treba tech devet jmen, kter si zapamatoval. Tech devet tvr?, kter se mu vryly do pameti. Tech devet zivotu, kter vyhasly kvuli tomu, ze selhal.

Ne, za?eptal si pro sebe ti?e, zat?mco stl sm v preds?ni svho novho domu. Tohle nem? zapotreb?. Nechtel si to pripom?nat, ne ted. Nam?sto toho zam?ril do kuchyne, kde Maya zrovna procesvala lednicku a hledala neco k j?dlu.

Asi objednm pizzu, oznmil. Kdyz nic neodpovedela, dodal: Co r?k??

S povzdechem zavrela lednicku a oprela se o ni. Je to fajn, rekla jednodu?e. Pak se rozhldla kolem. Tahle kuchyn vypad l?p. L?b? se mi to stre?n? okno. A zahrada je taky vet??.

Reid se usml. Myslel jsem tu pizzu.

J v?m, odvetila a pokrcila rameny. Jen mi pripad, ze v posledn? dobe preferuje? vyh?bat se danmu tmatu, tak si r?km, proc to nedelat taky.

Reid sebou pri jej?m neomalenm tnu trhl. V?c nez jednou uz se z nej snazila dostat informace o tom, co se stalo, kdyz zmizel, ale jejich konverzace vzdycky koncila stejne: on tvrdil, ze jeho kryc? historka je pravdiv, zat?mco ona se na?tvala, protoze vedela, ze j? lze. Pak to vzdycky zhruba na t?den nechala b?t a nsledne se cel? ten zacarovan? kruh opakoval.

K takovmu postoji nen? duvod, Mayo, rekl.

Jdu zkontrolovat Saru. Maya se otocila nap podpatku a ode?la z kuchyne. Jen o chvilku pozdeji ji sly?el vychzet nahoru po schodech.

Frustrovane si promnul koren nosu. V takov?ch chv?l?ch mu Kate chybela nejv?c. Vzdycky vedela, co r?ct. Vedela by si rady se dvema dosp?vaj?c?mi devcaty, kter si pro?ly t?m, c?m si pro?ly jeho dve dcery.

Jeho odhodln? udrzovat je v nevedomosti pomalu slblo. Nedokzal se primet k tomu, aby jim znovu odrecitoval kryc? historku, kterou mu podstrcila CIA a nakzala mu, aby ji rekl sv rodine a kolegum, kdyby se ho ptali, kam na t?den zmizel. Cel historka znela nsledovne: ujeho dver? zazvonili federln? agenti a zdali ho o pomoc pri dulezitm pr?padu. Jako profesor na prestizn? univerzite byl Reid v ideln? pozici, aby jim pomohl s v?zkumem. Z toho, co jeho dcery vedely, strvil vet?inu toho t?dne v konferencn? m?stnosti, hloubal nad knihami a z?ral do poc?tace. To bylo v?e, co jim mohl r?ct, a detaily si musel nechat pro sebe.

Rozhodne jim nemohl povedet o sv pr?sne tajn minulosti jako agent Zero, nebo o tom, ze pomohl zabrnil Amunu v bombovm ?toku na Svetov ekonomick frum v Davosu ve ?v?carsku. Nemohl jim r?ct, ze v prubehu nekolika mlo dn? vlastn?ma rukama zabil v?c nez tucet, z nichz kazd? byl znm?m teroristou.

Musel se drzet t neurcit kryc? historky. Nejen kvuli CIA, ale tak v zjmu bezpec? sv?ch devcat. Zat?mco byl pryc a pob?hal jako potrhl? po cel Evrope, jeho dve dcery byly nuceny opustit New York a strvit nekolik dn? samotn, nez je vyzvedla CIA a odvedla je do ?krytu. Moc nechybelo a mlem je unesla dvojice fanatiku od Amunu, coz byla my?lenka, kvuli kter Reidovi i ted vstvaly hruzou vlasy na hlave, protoze to znamenalo, ze teroristick organizace m sv cleny rozeset i po Spojen?ch sttech. Jeho ochranitelsk povaha se t?m je?te v?c prohloubila.

Devcatum rekl, ze ti dva chlapi, kter? na ne zacali dot?rat, byli clenov m?stn?ho gangu, kter? un?el deti z okol?. Sara vypadala, ze takovmu pr?behu moc never?, ale prijala ho s presvedcen?m, ze jej? otec by j? prece nikdy nelhal (kvuli cemuz se Reid c?til je?te v?c mizerne). V kombinaci s jej?m totln?m odporem k celmu tmatu to stacilo k tomu, aby o tom uz nemluvila a posunula se v zivote dl.

Maya byla naopak extrmne skeptick. Nejenze byla dostatecne chytr na to, aby j? to do?lo, ale byla behem toho martyria s Reidem v kontaktu pres Skype a ocividne si sama dala dohromady dostatek informac?, aby na jejich zklade mohla tvorit nejak zvery. Byla svedkem toho, jak rukou agenta Watsona zemreli dva fanatici a od t doby se ?plne zmenila.

Reid nemel nejmen?? ponet?, co s t?m delat. Proto se jen snazil pokracovat v zivote co nejv?c normln?m zpusobem.

Reid vythl telefon a zavolal do pizzerie kousek od jejich domu, aby objednal dve stredn? pizzy; jednu s extra s?rem (Sarina obl?ben) a druhou s prkem a zelenou paprikou (Mayina obl?ben).

Jen co zavesil, usly?el na schodech kroky. Maya se vrtila zptky do kuchyne. Sara si ?la zdr?mnout.

Zase? Vypadalo to, ze Sara spala behem dne v posledn? dobe celkem casto. Copak v noci nesp??

Maya pokrcila rameny. Netu??m. Mozn by ses j? mohl zeptat.

To jsem zkou?el. Nic mi nechce r?ct.

Mozn je to proto, ze nechpe, co se vlastne stalo, navrhla Maya.

Rekl jsem vm obema, co se stalo. Nenut me to r?kat znovu, pomyslel si zoufale. Pros?m, nenut me ti znovu lht do oc?.

Mozn m strach, tlacila na nej dl Maya. Mozn, ze v?, ze jej? otec, ktermu by mela bezpodm?necne verit, j? lze do 

Mayo Joanne, varoval ji Reid, dvej pozor na to, co vypou?t?? z pusy

Mozn, ze nen? sama! Nevypadalo to, ze by se Maya chtela sthnout. Tentokrt ne. Mozn, ze mm taky strach.

Tady jsme v bezpec?, rekl j? Reid pevne a snazil se pri tom zn?t co nejv?c presvedcive, ackoliv tomu sm ?plne neveril. Za ocima mu zac?nala tepat bolest. Vythl ze skr?nky sklenici a napustil do n? studenou vodu z kohoutku.

Jasne, a taky jsme si mysleli, ze jsme v bezpec? v New Yorku, odplila ho Maya. Mozn, ze kdybychom vedely, o co skutecne ?lo, v?echno by bylo jednodu???. Ale ne. At uz to byla jeho neschopnost nechat je dvacet minut o samote, nebo jej? podezren? o tom, co se stalo, nezlezelo na tom. Chtela znt odpovedi. V?? moc dobre, c?m jsme si pro?ly. Ale j nemm nejmen?? tu?en?, co se stalo tobe! Ted uz tmer kricela. Kde jsi byl, co jsi delal, jak jsi pri?el k tem zranen?m 

Mayo, pr?sahm, ze Reid postavil sklenici na kuchynskou linku a vztycil varovne prst jej?m smerem.

Pr?sah?, ze co? utnula ho. Ze bude? mluvit pravdu? Tak mi ji proste povez!

Nemuzu ti r?ct pravdu! vykrikl. Pri tom rozhodil rukama. Jedna paze zavadila o sklenici s vodou a shodila ji z desky.

Reid nemel cas se nad t?m zam??let nebo hloubat. Jeho instinkty zareagovaly za nej a jedn?m plynul?m pohybem se sehnul az ke kolenum a chytil sklenici ve vzduchu, nez se stacila roztr??tit o zem.

Okamzite toho zalitoval a zprudka se nadechl, kdyz ve sklenici jen ?plouchlo a vystr?kla z n? jedin kapka.

Maya z?rala s ocima dokorn, ackoliv nevedel, jestli v dusledku jeho slov nebo toho, co prve udelal. Tohle bylo poprv, co ho videla takhle se pohybovat  a vubec poprv, co nahlas priznal, ze to, co jim tvrdil, nebylo to, co se ve skutecnosti stalo. Nezlezelo na tom, jestli o tom vedela, nebo jestli ho jen podezr?vala, ze ner?k pravdu. Uklouzlo mu to a ted uz to nemohl vz?t zpet.

Jen reflex, rekl rychle.

Maya si pomalu zalozila ruce na prsou, jedno oboc? pozdvizen a rty pevne semknut. Znal ten pohled; byl to vyc?tav? pohled, kter? zdedila pr?mo po sv matce. Saru a tetu Lindu jsi mozn prevezl, ale j ti to nespolknu ani nhodou.

Reid zavrel oci a povzdechl si. Jednou do nej zasekla hcek a uz ho nepust?, takze zti?il hlas a dal se do vysvetlovn?.

Poslouchej, Mayo. Jsi velice inteligentn?  definitivne dostatecne na to, aby sis mohla odvodit, co se stalo, rekl. Nejdulezitej?? vec, kterou mus?? pochopit, je, ze vedet o nekter?ch vecech muze b?t nebezpecn. Jde o potenciln? nebezpec?, kter vm hrozilo ten t?den, co jsem byl pryc. A mohlo by vm hrozit celou dobu, kdybyste vedely v?echno. Nemuzu ti r?ct, jestli m? pravdu nebo se plete?. Nic nepotvrd?m, ani nepopru. Takze pro ted, rekneme muze? verit v?em zverum, ke kter?m jsi do?la, jen pokud sl?b??, ze si je nech? pro sebe.

Maya pomalu prik?vla. Zbezne zkontrolovala, jestli Sara nese?la dolu do preds?ne a neposlouch, a pak spustila: Nejsi jenom profesor. S nek?m pracuje?, s nek?m na vldn? ?rovni  FBI, mozn CIA 

Proboha, Mayo, r?kal jsem, at si to nech? pro sebe! z?pel Reid.

Ta zlezitost s Olympidou a pak to frum v Davosu, nalhala dl, mel jsi s t?m neco spolecnho.

R?kal jsem, ze nepotvrd?m, ani nepopru nic 

A ta teroristick organizace, o kter se pord mluv? ve zprvch, Amun. Pomohl jsi je zastavit?

Reid se odvrtil a vyhldl z malho okna ven na jejich zahradu. Ted uz bylo pozde. Nemusel nic potvrzovat ani vyvracet. Mel to vepsan v obliceji.

Tohle nen? hra, Mayo. Je to vzn vec a kdyby ?patn? lid vedeli, ze o tom v?? 

Vedela o tom mma?

Ze v?ech tech otzek, na kter se mohla zeptat, byla tohle rna pod ps. Na dlouhou chv?li se odmlcel. Jeho nejstar?? dcera znovu prokzala, jak je chytr, mozn az pr?li? na ?kor jej?ho vlastn?ho dobra.

Nemysl?m si, rekl ti?e.

A to, jak jsi dr?v hodne cestoval, rekla Maya, nebyl jsi na konferenc?ch a nepredn?el jako hostuj?c? profesor, ze ne?

Ne, to ne.

Pak jsi s t?m na nejakou dobu prestal. Bylo to potom co se stalo mme?

Ano. Ale pak me potrebovali zptky. To byla alespon cstecn pravda a nec?til se kvuli tomu jako lhr  a tak doufal, ze postac? k uspokojen? Mayiny zvedavosti.

Otocil se zpet k n?. Z?rala na dlzdenou podlahu, oboc? stazen. Ocividne se chtela zeptat je?te na v?c vec?. Doufal, ze to neudel.

Je?te jedna otzka. Jej? hlas nebyl hlasitej?? nez ?epot. M tohle v?echno co delat s s mminou smrt??

Proboha. Ne, Mayo. Jiste ze ne. Rychle pre?el m?stnost a vzal ji do silnho objet?. Neprem??lej o tom takhle. To, co se stalo mme, melo zdravotn? duvod. Mohlo se to stt komukoliv. Nemelo to nemelo to s t?mhle v??m nic spolecnho.

Mysl?m, ze jsem to tu?ila, rekla ti?e. Jen jsem se proste musela zeptat

To je v pordku. Tohle byla posledn? vec, na kterou chtel, aby myslela; ze smrt Kate byla nejak spojen s jeho tajemn?m druh?m zivotem.

Neco mu proltlo mysl?  v?jev. Vzpom?nka na minulost.

Povedom kuchyne. Jejich domov ve Virginii, nez se prestehovali do New Yorku. Predt?m, nez zemrela. Kate stoj? pred tebou, presne tak krsn, jak si ji pamatuje?  ale oboc? m stazen, pohled tvrd?. Zlob? se. Rukama ukazuje na neco na stole

Reid udelal krok vzad a vymanil se tak z Mayina objet?. Za celem mu po t neurcit vzpom?nce zacala tepat tup bolest. Cas od casu se mu jeho mozek snazil pripomenout neco z jeho minulosti, neco, co bylo stle zamcen nekde hluboko a jedin, co mu po tomhle nsilnm zsahu zbylo, byla migrna, tup bolest za ocima. Tentokrt to v?ak bylo jin, zvl?tnej??; tahle vzpom?nka byla zcela jiste o Kate, o nejak jejich hdce, na kterou si nemohl vzpomenout.

Jsi v pohode, tati? zeptala se Maya.

Najednou zazvonil zvonek u dver? a oba je vylekal.

Ehm, jo, rekl ti?e. Jsem v pohode. To bude ta pizza. Pod?val se na hodinky a zamracil se. To bylo rychl. Hned jsem zptky. Pro?el preds?n? a nahldl pres kuktko. Venku stl mlad? muz s tmav?mi vousy a napul nepr?tomn?m pohledem. Na sobe mel cervenou poloko?ili s logem pizzerie.

Presto se Reid ohldl pres rameno, jestli se Maya ned?v, a pak pomalu strcil ruku do kapsy tmave hned leteck bundy, kter visela na hcku vedle dver?. V kapse byl schovan? nabit? Glock 22. Odklapl pojistku a zastrcil si ho za psek sv?ch kalhot. Az pak otevrel dvere.

Pizza pro pana Lawsona, rekl monotnne posl?cek.

Jo, to jsem j. Kolik jsem dluzn??

Chlap?k si prendal obe krabice do jedn ruky a shl si do zadn? kapsy. Reid udelal instinktivne to sam.

Koutkem oka zahldl pohyb a jeho pohled zatekal vlevo. Pres jeho trvn?k rychl?m krokem prechzel muz s vojensk?m sestrihem  nejpodstatnej??m detailem v?ak bylo, ze se mu u boku pohupovalo pouzdro se zbran?. A jeho dlan spoc?vala na rukojeti.




Druh kapitola


Reid pozvedl pazi jako policista, kdyz zastavuje auto.

To je v pordku, pane Thompsone, zavolal. Jen pizza.

Postar?? muz s pro?edivel?mi, u hlavy zastrizen?mi vlasy a m?rn?m pupkem, se na trvn?ku pred jeho domem zastavil. Posl?cek pizzy se ohldl pres rameno a vubec poprv dal najevo nejak emoce  jeho oci se ?okovane roz??rily, kdyz si v?iml zbrane a ruky, kter na n? spoc?vala.

Jsi si jist?, Reide? Pan Thompson si posl?cka podezr?vave meril.

Jsem.

Chlap?k s pizzou ze zadn? kapsy pomalu vythl ?ctenku. Ehm, bude to za osmnct dolaru, rekl vyjevene.

Reid mu dal dvacet a vzal si od nej krabice. Drobn si nechte.

Posl?ckovi to nemusel r?kat dvakrt. Odbehl zptky ke svmu cekaj?c?mu autu, naskocil a odsvi?tel pryc. Pan Thompson to cel s primhouren?ma ocima sledoval.

Dekuji, pane Thompsone, rekl Reid, ale byla to jen pizza.

Ten chlpek se mi nel?bil, zavrcel Reiduv soused. Reid mel toho star?ka rd  ackoliv si myslel, ze se pan Thompson zhostil sv nov role dvat pozor na rodinu Lawsonov?ch s pr?li? velkou v?n?. Presto v?ak Reid pro tuto roli preferoval nekoho prehnane horlivho, nez aby byl pr?li? laxn?.

Opatrnosti nen? nikdy dosti, dodal Thompson. Jak se maj? devcata?

Dobre, dobre, usml se Reid mile. Ale, ehm skutecne tohle s sebou mus?te nosit na kazdm kroku, kazdmu na oc?ch? Pokynul ke zbrani typu Smith & Wesson u Thompsonova boku.

Postar?? muz vypadal zmatene. No jiste. Moje dny u CHP uz skoncily a ve Virginii je no?en? zbrane legln?.

Jiste. Reid se prinutil k ?smevu. Jak jinak. Je?te jednou d?ky, pane Thompsone. Dm vm vedet, pokud bych neco potreboval.

Thompson prik?vl a odklusal pres trvn?k zptky ke svmu domu. Zstupce reditele Cartwright Reida ujistil, ze tenhle star?k je velice zdatn?; Thompson byl agent CIA v duchodu, a ackoliv nebyl v akci uz v?c nez dve desetilet?, ocividne byl ?tastn?  mozn dokonce trochu dychtiv?  ze muze b?t znovu k uzitku.

Reid si povzdechl a zavrel za sebou dvere. Zamknul je a znovu aktivoval bezpecnostn? panel (coz se zac?nalo stvat jeho ritulem pokazd, kdyz otevrel nebo zavrel dvere). Pak se otocil a spatril Mayu, kter stla za n?m v preds?ni.

Co tohle melo znamenat? zeptala se.

Ale nic. Pan Thompson te pozdravuje.

Maya si znovu zalozila ruce. A to jsem si myslela, ze jsme tak pokrocili.

Ale no tak, rekl Reid s posme?kem. Thompson je jenom ne?kodn? star?k 

Ne?kodn?? Neudel krok bez pistole, protestovala Maya. A nemysli si, ze jsem si nev?imla, jak ns pozoruje z okna. Jako by ns ?pehoval  Brada j? m?rne poklesla. Proboha, to je to, co del?? A pan Thompson je taky ?peh?

Jez??i, Mayo, nejsem ?peh

Jasne, pomyslel si, to je vlastne presne to, co jsi

Nemuzu tomu uverit! zvolala. Proto ho nechv? delat nm chuvu, kdyz nekam jde??

Ano, priznal ti?e. Nemusel j? r?kat pravdu, o kterou se neprosila, ale dl uz nemelo smysl snazit se pred n? cokoliv skr?vat, kdyz dokzala veci tak presne odhadnout.

Cekal, ze se bude zlobit a znovu ho zacne obvinovat, ale nam?sto toho jen zakroutila hlavou a za?eptala: Neskutecn. Muj tta je tajn? agent a n? pomaten? soused je bodyguard. Pak ho k jeho prekvapen? objala kolem krku a mlem mu shodila krabice s pizzou z ruky. V?m, ze mi nemuze? r?ct v?echno. Jen jsem chtela znt alespon cstecnou pravdu.

Jasne, jasne, zamumlal. Jenom riskuju mezinrodn? bezpecnost, abych byl dobr?m ttou. Ted bez probudit svou sestru, nez ta pizza vychladne. A Mayo? Sare ani slovo.

Ve?el do kuchyne, vythl pr tal?ru a nejak ubrousky a nalil tri sklenice limondy. O chv?li pozdeji se do kuchyne pri?ourala Sara a rukou si pri tom prot?rala oci.

Ahoj, tati, zahuhnala.

Ahoj, zlato. Posad se. Jak jsi na tom se spnkem? Sp?? v noci dobre?

M-hm, zamrucela neurcite. Sara utrhla pltek pizzy, ukousla ?picku a zacala ji pomalu, nepr?tomne zv?kat.

Mel o ni starost, ale snazil se to nedvat pr?li? najevo. Nam?sto toho sm odtrhl troj?heln?k pizzy s prkem a paprikou. Uz byl na pul cesty k jeho ?stum, kdyz mu ho Maya najednou vytrhla z ruky.

Co si mysl??, ze del?? dozadovala se.

J?m? Nebo se snaz?m.

Ehm, ne. M? rande, zapomnel jsi?

Coze? Ne, az z?tra, odmlcel se nejiste. Ale ne, je to dnes vecer, ze? Mlem se plcl dlan? do cela.

To teda je, rekla Maya s plnou pusou.

Nav?c to nen? rande. Je to jen vecere s kamardkou.

Maya pokrcila rameny. Jak chce?. Ale pokud se ted nepujde? nachystat, prijde? na tuhle veceri s kamardkou pozde.

Pod?val se na hodinky. Mela pravdu; vpet se mel setkat s Mariou.

No tak, bez, hu?. Prevlec se. Doslova ho vyhnala z kuchyne a on se vydal nahoru po schodech.

S t?m v??m, co se v posledn? dobe delo a spolu s faktem, ze se snazil vyh?bat vlastn?m my?lenkm, mlem zapomnel na svuj slib sej?t se s Mariou. Behem posledn?ch ctyr t?dnu se nekolikrt pokusili domluvit na schuzce, ale vzdycky do toho bud jednomu nebo druhmu neco vlezlo  ackoliv, aby byl k sobe upr?mn?, vet?inou to byl on, kdo se musel omluvit. Mariu uz to ocividne uz prestalo bavit a nejenze naplnovala jejich setkn?, ale tak vybrala m?sto na pul cesty z Alexandrie i z Baltimoru, kde zila. Jedin, co musel udelat, bylo sl?bit, ze prijde.

Chybela mu. Chybelo mu b?t s n?. Nebyly jenom partneri v rmci agentury; meli spolecnou historii, ale Reid si vet?inu z n? nepamatoval. Ve skutecnosti znal sotva pr str?pku. Jedin, co vedel, bylo, ze kdyz byla pobl?z, mel zcela zreteln? pocit, ze je ve spolecnosti nekoho, kdo se o nej zaj?mal  pr?tel, nekdo, komu mohl duverovat, mozn dokonce v?c nez to.

Do?el ke skr?ni a vythl z n? odev, kter? se podle nej pro takovou pr?lezitost hodil. Mel rd klasick? styl, ackoliv si byl vedom toho, ze byl jeho ?atn?k sv?m stylem minimlne o deset let star?? nez on sm. Oblkl si klasick kalhoty se svisl?mi zhyby, kostkovanou ko?ili a tv?dov sako s kozen?mi zplatami na loktech.

Tohle sis vybral? zeptala se Maya a trochu ho t?m vylekala. Op?rala se o rm dver? do jeho loznice a nenucene ukusovala krustu pizzy.

Co je na tom ?patne?

Co je na tom ?patne, je to, ze vypad?, jako bys prve pri?el ze tr?dy. No tak. Vzala ho za pazi, zavedla zptky ke skr?ni a zacala se mu prehrabovat v oblecen?. Proboha, tati, oblk? se jako nejak? deda

Co jsi r?kala?

Nic, nic! zacvrlikala. Ha, tady. Vythla cern? sportovn? kabt  jedin? v jeho ?atn?ku. Oblec si tohle a neco ?edho pod to. Nebo b?lho. Tricko nebo poloko?ili. Zbav se tech tatkovsk?ch kalhot a najdi si rifle. Tmav. A aby ti padly.

Na rozkaz sv dcery se prevlkl, zat?mco na nej cekala na chodbe. Hlavou mu probehlo, ze by si mel na takov bizarn? v?meny rol? zvykat. V jednu chv?li byl ochranrsk? otec a jen o moment pozdeji se sm podrizoval nrokum sv proz?rav dcery.

Hned je to lep??, rekla Maya, kdyz se j? znovu ukzal. Skoro to vypad, jako bys byl pripraven? j?t na rande.

D?ky, rekl, a nen? to rande.

To r?k? pord. Ale jde? na veceri a dt si drink se zhadnou zenou, o kter tvrd??, ze je tvoje star znm, i kdyz jsi ji nikdy nezm?nil a nikdy jsme se s n? nesetkaly

Ale ona je star znm 

A nutno dodat, prehlu?ila ho Maya, ze je pritazliv. Videly jsme ji vysedat z letadla Dullesu. Takze pokud jeden od druhho cekte neco v?c nez jen star? znm?, pak je to rande.

Dobr? boze, o tomhle se ted fakt nebudeme bavit. Reid ucukl. V hlave v?ak zacal trochu panikarit. M pravdu. Tohle je rande. V posledn? dobe svou mysl tolik zamestnval, ze se ani nepozastavil nad t?m, co vecere a drink skutecne znamenalo pro dvojici dospel?ch lid?. Dobre, priznal, rekneme, ze je to rande. Ehm co mm delat?

To se pt? me? Nejsem tak docela expert. Maya se krive usmla. Promluv si s n?. V?c ji poznej. A pros?m te, pro lsku boz?, snaz se b?t zaj?mav?.

Reid se uchechtl a zakroutil hlavou. Sly??m dobre? J jsem nesm?rne zaj?mav?. Kolik zn? lid?, kter? dokzou podat celou predn?ku o Bulavinove povstn??

Jenom jednoho. Maya obrtila oci v sloup. A pros?m te, nedvej j? predn?ku o Bulavinove povstn?.

Reid se uchechtl a svou dceru objal.

To zvldne?, ujistila ho.

Ty taky, rekl. Zavolm pana Thompsona, aby sem na chvilku za?el

Ne, tati! Maya se vymanila z jeho objet?. No tak. Je mi ?estnct. Dokzu na Saru pr hodin dohldnout.

Mayo, moc dobre v??, jak dulezit pro me je, abyste vy dve nebyly samotn 

Tati, pchne po motorovm oleji a jedin, o cem chce mluvit, jsou star dobr casy u nmornictva, rekla podrzdene. Nic se nestane. Budeme j?t pizzu a d?vat se na film. Nez se vrt??, Sara bude v posteli. Budeme v pohode.

Stejne si mysl?m, ze by mel pan Thompson prij?t 

Muze ns ?pehovat skrz okno, jako obvykle. Budeme v pordku. Slibuju. Mme spolehliv? bezpecnostn? systm, pr?davn zmky na kazd?ch dver?ch a moc dobre v?m o t zbrani, kterou m? schovanou u vchodu 

Mayo! zvolal Reid. Jak se o tomhle dozvedela? At te ani nenapadne na ni sahat, rozum???

Nedotknu se j?, rekla. Jen konstatuju. V?m, ze tam je. Pros?m. Nech me dokzat, ze to zvldnu.

Reidovi se my?lenka, ze budou jeho dcery doma samy, ani trochu nel?bila, ale Maya prakticky zadonila. Zopakuj mi ?nikov? pln, rekl.

?plne cel??! zaprotestovala.

?plne cel?.

Fajn. Prehodila si vlasy pres rameno, jak to obvykle delala, kdyz byla nec?m otrven. Obrtila oci ke stropu a zacala monotnn?m hlasem recitovat pln, kter? Reid zavedl krtce pot, co se prestehovali do novho domu. Pokud kdokoliv prijde ke vchodu, nejdr?v se mus?m ujistit, ze je alarm zapnut? a dodatecn? zmek a ret?zek jsou zamcen. Pak se pod?vm kuktkem a over?m, jestli je to nekdo, koho znm. Pokud ne, zavolm pana Thompsona a nechm ho, aby to nejdr?v proveril.

A pokud to je nekdo, koho zn?? pob?dl ji.

V takovm pr?pade, drmolila Maya dl, se pod?vm bocn?m oknem  opatrne  a zkontroluju, jestli s nimi nen? je?te nekdo. Pokud ano, zavolm pana Thompsona, aby to proveril.

A pokud se sem nekdo bude snazit dob?vat?

V takovm pr?pade pujdeme do sklepa a schovme se v posilovne, recitovala. Jednou z prvn?ch renovac?, kter Reid udelal, kdyz se pristehovali, bylo to, ze nechal dvere, kter vedly do mal m?stnosti ve sklepe, vymenit za nov s ocelov?m jdrem. Mely tri tezk zmky a panty z hlin?kov slitiny. Byly neprustreln a protipozrn? a technik ze CIA, kter? jim je nainstaloval, tvrdil, ze vydrz? minimlne tucet ran beranidlem. Efektivne tak promenily malou posilovnu v nouzov? bunkr.

A pak? zeptal se.

Nejdr?v zavolme pana Thompsona, rekla, a pak na t?snovou linku. Pokud si s sebou zapomeneme vz?t telefony nebo se k nim nemuzeme dostat, ve sklepe je pevn linka s predprogramovan?m c?slem.

A pokud se nekdo dostane do domu a vy nebudete moct do sklepa?

V takovm pr?pade se pokus?me dobehnout k nejbliz??mu v?chodu, drmolila Maya. Jakmile budeme venku, udelme co nejvet?? povyk.

Thompson mel spoustu vlastnost?, ale chab? sluch k nim nepatril. Jednoho vecera se Reid s devcaty d?val v televizi na akcn? film. Meli zes?len? zvuk a pan Thompson pribehl k nim v domnen?, ze sly?el v?strely ze zbrane s tlumicem.

Ale vzdycky bychom u sebe mely m?t telefony pro pr?pad, ze budeme muset zavolat, jakmile se dostaneme z domu a nekam do bezpec?.

Reid souhlasne prik?vl. Odrecitovala mu cel? ?nikov? pln  az na jeden mal?, ackoliv zsadn? detail. Na neco jsi zapomnela.

Ne, nezapomnela, zamracila se.

Jakmile budete nekde v bezpec? a potom, co zavolte panu Thompsonovi a na t?snovou linku?

Aha, jasne. Pak ihned zavolme tobe a rekneme ti, co se stalo.

Dobre.

Dobre? Maya pozvedla oboc?. Dobre, jako ze ns aspon jednou nech? samotn?

Pord se mu to nel?bilo. Ale bylo to jen na pr hodin a Thompson bude hned vedle. Ano, rekl nakonec.

Maya si odlehcene vydechla. Dekuju. Budeme v pohode, pr?sahm. Znovu ho letmo objala. Otocila se a zam?rila ke schodum dolu, ale pak ji neco napadlo. Mohla bych se zeptat je?te na jednu otzku?

Jiste. Ale nemuzu ti sl?bit, ze na ni odpov?m.

Plnuje? zase zac?t cestovat?

Aha. Opet ho jej? otzka zaskocila. CIA mu znovu nab?dla jeho prci  ve skutecnosti se sm reditel Nrodn? zpravodajsk sluzby dozadoval toho, aby byl Kent Steele povoln do sv funkce  ale Reid jim zat?m neodpovedel a agentura se zat?m odpovedi nedozadovala. Po vet?inu casu se na to snazil vubec nemyslet.

J skutecne rd bych rekl, ze ne. Ale pravda je takov, ze je?te nev?m. Zat?m jsem se tak ?plne nerozmyslel. Na chv?li se odmlcel a pak se zeptal: Co by sis myslela o tom, kdybych zacal?

Chce? znt muj nzor? zeptala se prekvapene.

Ano, chci. Upr?mne jsi jedna z nejchytrej??ch lid?, kter znm a na tvm nzoru mi hodne zlez?.

No, mysl?m na jednu stranu je to dost cool, vzhledem k tomu, co ted v?m 

Co si mysl??, ze v??, opravil ji Reid.

Ale taky je to dost desiv?. V?m, ze existuje celkem velk moznost, ze te muzou zranit nebo nebo hur. Maya byla dlouhou chv?li zticha. L?b? se ti to? Pracovat pro ne?

Reid j? neodpovedel pr?mo. Mela pravdu; to martyrium, kter?m si pro?el, bylo desiv, a v?c nez jednou mu ?lo o hol? zivot, ale taky ?lo o zivot jeho dvema dcerm. Nedokzal by se vypordat s t?m, kdyby se jim neco stalo. Ale tvrd pravda  a taky jeden z vet??ch duvodu, proc se snazil v posledn? dobe tak zamestnat  byla, ze se mu to l?bilo a chybelo mu to. Kent Steele touzil po akci. Urcitou dobu, kdyz to v?echno zacalo, tuhle svou cst povazoval za ?plne jinou osobu, ale to nebyla tak docela pravda. Kent Steele bylo kryc? jmno. On po tom touzil. Jemu to chybelo. Bylo to jeho soucst?, stejne jako ucen? a vychovvn? jeho dvou dcer. Ackoliv byly jeho vzpom?nky zamlzen, bylo to soucst? jeho samho, jeho identity, a kdyby tuhle cst nemel, c?til by se jako profesionln? sportovec, kter? utrpel zranen?, jez mu ukoncilo kariru: aspolu s t?m prichzela i otzka: Kdo bez toho jsem?

Nemusel odpov?dat nahlas. Maya to dokzala vyc?st v jeho nepr?tomnm pohledu.

Jak ze se jmenuje? zeptala se najednou a zmenila tak tma.

Reid se ost?chave usml. Maria.

Maria, zopakovala zamy?lene. Dobre. Uzij si rande. Maya zam?rila po schodech dolu.

Nez ji Reid nsledoval, probleskla mu hlavou je?te jedna my?lenka. Otevrel horn? ?upl?k svho ?atn?ku a za?tral v nem, dokud nena?el, co hledal  starou lahvicku drah kol?nsk, kterou nepouzil uz dva roky. Kate ji mela rda. Pricichl si k rozpra?ovaci a uc?til, jak mu po pteri prebehl mrz. Byla to znm, siln vune, kter s sebou prinesla zplavu vzpom?nek.

?pl?chl si trochu na zpest? a poklepal si j?m krk. Vune byla silnej??, nez jak si ji pamatoval, ale pr?jemn.

Pak  mu zorn?m polem probehla dal?? vzpom?nka.

Kuchyne ve Virginii. Kate se zlob?, ukazuje na neco na stole. Nen? jen na?tvan  je vyde?en. K cemu m? tohle, Reide? pt se vyc?tave. Co kdyby to na?la nekter z holek? Odpovez!

Zatrepal hlavou, aby se t vzpom?nky zbavil dr?v, nez se stacila promenit v migrnu, ale ani tak nebyla o nic mne znepokojiv. Nedokzal se rozpomenout, kdy nebo proc se tahle hdka odehrla; sKate se hdali jen zr?dka a v jeho vzpom?nce vypadala vystra?ene  bud z toho, o cem se hdali, nebo pr?mo z nej. Nikdy j? nezavdal jedin? duvod, aby z nej mela strach. Alespon ne podle toho, co si pamatoval

Najednou si uvedomil dal?? vec a ruce se mu roztrsly. Nemohl si tuhle vzpom?nku vybavit, coz znamenalo, ze mohla b?t jedna z tech, kter potlacil pametov? supresor. Proc by ale jakoukoliv vzpom?nku na Kate mazali spolecne s temi na agenta Zero?

Tati! zavolala na nej Maya zezdola. Prijde? pozde!

Jasne, zabrucel, uz jdu. Bude se muset sm?rit s faktem, ze bud najde re?en? svho problmu, nebo se mu budou vzpom?nky cas od casu necekane, a ne zrovna snadno, vracet a mst ho.

S takov?m faktem se ale bude moct sm?rit pozdeji. V danou chv?li musel dodrzet jist? slib.

Se?el dolu po schodech, dal obema dcerkm pusu na temeno a zam?ril ven k autu. Nez v?ak pre?el pr?jezdovou cestu, ujistil se, ze Maya po jeho odchodu nastavila alarm. Az pak nasedl do jejich str?brnho SUV, kter koupil jen pred pr t?dny.

Ackoliv byl dost nervzn? a zroven se te?il, az Mariu znovu uvid?, pord nedokzal setrst ten nepr?jemn? pocit strachu, kter? se mu usadil v zaludku. Pokud ho udlosti minulho mes?ce necemu naucily, bylo to predev??m to, ze hrozby a nebezpec? pro nej nebyly nedostatkov zboz? a spousta z nich jen cekala, az ho uvid? trpet.




Tret? kapitola


Tak, jak se dnes c?t?me, pane? zeptala se sestra na nocn? smene zdvorile, kdyz ve?la do jeho pokoje. Vedel, ze se jmenuje Elena a ze je ?v?carka, ackoliv k nemu mluvila anglicky s m?rn?m pr?zvukem. Byla mlad a drobn postavy, vet?ina by ji mohla dokonce povazovat za pohlednou a docela veselou.

Rais neodpovedel. Nikdy neodpov?dal. Jen ji pozoroval, jak na stolecek vedle jeho postele pokld plastov? kel?mek a dv se do opatrnho prohl?zen? jeho zranen?. Vedel, ze jej? zdnliv radost je jen nadmern kompenzace skr?vanho strachu. Vedel, ze v jeho pokoji byla nerada i navzdory dvema ozbrojen?m strzn?kum za jej?mi zdy, kter? bedlive sledovali kazd? jeho pohyb. Nerada ho o?etrovala, dokonce s n?m i nerada mluvila.

Stejne jako v?ichni ostatn?.

Elena mu opatrne prohldla zranen?. Videl na n?, ze takhle bl?zko nej byla znacne nervzn?. Vedeli, co udelal. Ze zab?jel ve jmnu Amuna.

A jejich strach by je?te vzrostl, kdyby vedeli, kolik jich bylo, pomyslel si j?zlive.

Hezky se nm hoj?te, rekla mu. Rychleji, nez by se dalo cekat. R?kala mu to kazdou noc a on si to vykldal jako: Doufm, ze uz brzo odejde?.

To pro Raise nebylo dobr znamen?. Protoze az bude dostatecne zdrav? na to, aby ho propustili, pravdepodobne ho po?lou do nejak pr??ern d?ry v zemi v nekter z cern?ch zn CIA uprostred pou?te, aby tam utrzil je?te v?c zranen?, az ho budou vysl?chat a tahat z nej informace.

Jako Amun, pretrvme. Po v?ce nez deset let jeho zivota byla tohle jeho mantra. Ted uz v?ak neplatila. Podle toho, co se Rais dozvedel, Amun zanikl; jejich pln v Davosu selhal, vudcov byli bud zadrzeni nebo zabiti a kazd bezpecnostn? agentura na svete vedela o jejich znamen?, glyfu Amuna, kter? si jeho clenov vypalovali do kuze. Rais se nesmel d?vat na televizi, ale v?echny tyhle novinky z?skal od ozbrojen?ch policistu, kter? se spolu casto bavili (a velmi zdlouhave, coz Raise obvykle je?te v?c otravovalo).

On sm si znamen? vyrezal, nez ho dovezli do nemocnice v Sionu, ale ukzalo se, ze to udelal zbytecne; vedeli, k?m je, a znali alespon cst toho, co udelal. Na pazi mu po jeho znamen? zustala jen klikat, zkrabacen ruzov jizva, kter mu denne pripom?nala, ze Amun uz nen?. A proto se zmenila i jeho mantra.

Pretrvm.

Elena vzala ze stolku plastov? kel?mek s ledovou vodou a brckem. Chtel byste se trochu nap?t?

Rais neodpovedel, ale m?rne se predklonil a pootevrel rty. Obezretne mu k nim prisunula brcko, paze zcela natazen a ohnut v loktech, telo zaklonen dozadu v m?rnm nklonu. Mela strach; pred ctyrmi dny se pokusil kousnout doktorku Gerberovou. Jeho zuby ji sotva ?krbly do krku, ani nepro?ly kuz?, ale presto mu to od jednoho z jeho strzn?ch zajistilo slu?nou rnu do celisti.

Tentokrt se Rais o nic nepokou?el. Nasval brckem dlouh, pomal dou?ky, vychutnval si strach t zeny a nervozitu dvou policistu, kter? ho pozorovali zpoza jej?ch zad. Kdyz skoncil, znovu se oprel. Sestra si sly?itelne oddechla.

Pretrvm.

Za posledn? ctyri t?dny zvldl prekonat mnoh. Prekonal nefrektomii, s jej?z pomoc? mu odstranili probodnutou ledvinu. Prekonal druh? zkrok, kdy mu odoperovali cst potrhan?ch jater. Prekonal tret? v?kon, kter?m se uji?tovali, ze zdn? z jeho zkladn?ch orgnu nebyl po?kozen. Prekonal nekolik dn? na jednotce intenzivn? pce, nez ho presunuli na chirurgick oddelen?, ale ani jednou nevstal z postele, ke kter mel pripoutan obe zpest?. Zdravotn? sestry ho otcely, vymenovaly mu podlozn? m?su a celkove mu zaji?tovaly co nejvet?? pohodl?, ale nikdy mu nedovolili vstt a pohybovat se o samote.

Sedm bodn?ch ran v jeho zdech a jednu v hrudi mu za?ili a, jak mu opakovane pripomn?nala nocn? sestra Elena, hezky se hojily. S po?kozenou nervovou tkn? v?ak doktori zmohli pramlo. Nekdy prestal c?tit cel zda az po ramena a sem tam dokonce az k bicepsum. V tech chv?l?ch nec?til nic, jako by tyhle csti jeho tela vubec nepatrily k sobe.

Jindy se s nem?m krikem probouzel z tvrdho spnku, kdyz ho zacala z niceho nic spalovat sz?rav bolest nemilosrdn jako hromobit?. Nikdy netrvala dlouho, ale byla akutn?, intenzivn? a prichzela v nepravideln?ch intervalech. Doktori ji naz?vali z?kuby, vedlej?? efekt, kter? se nekdy dostavoval u pacientu s rozshl?m po?kozen?m nervu, jako bylo to jeho. Uji?tovali ho, ze tyhle z?kuby mohou casem zmizet a ?plne prestat, ale nedokzali r?ct, kdy se to stane. Nam?sto toho mu r?kali, ze m ?test?, ze m v pordku m?chu. R?kali mu, ze m ?test?, ze to cel vubec prezil.

Jasne, ?test?, pomyslel si horce. ?test?, ze se uzdravoval jen proto, aby ho pak predali do spru CIA a do jejich cern zny. ?test?, ze v?echno, pro co pracoval, se rozpadlo behem jednoho dne. ?test?, ze ho ne jednou, ale uz dvakrt premohl Kent Steele, muz, kter?m pohrdal, kterho kazd?m coulem nenvidel.

Pretrvm.

Nez Elena ode?la z jeho pokoje, je?te nemecky podekovala dvema strzn?kum a sl?bila, ze jim prinese kvu, az se pozdeji vrt?. Jakmile byla pryc, policist se odebrali na sv m?sta pred dvermi, kter byly celou dobu otevren, a vrtili se ke sv konverzaci o nedvnm fotbalovm zpase. Rais byl v nemcine docela zbehl?, ale nekter aspekty nrec? ?v?carsk nemciny a rychlost, se kterou mluvili, ho cas od casu mtly. Policist na denn? smene obvykle konverzovali v anglictine, coz byl zpusob, kter?m se k nemu donesla vet?ina novinek o tom, co se delo mimo jeho nemocnicn? pokoj.

Oba muzi byli clenov ?v?carsk federln? policie, kter vydala rozkaz, aby u jeho pokoje za kazd?ch okolnost? stli dva strzn?ci, dvacet ctyri hodin denne. Str?dali se po osmihodinov?ch smench, pricemz v ptky a o v?kendech v?dal ?plne jin tvre. Vzdycky v?ak byli dva. Vzdycky. Pokud si jeden z policistu potreboval odskocit nebo si zaj?t pro neco k j?dlu, nejdr?v vzdy zavolali dolu, aby pri?el jeden z nemocnicn?ch hl?dacu a pockal, az se dan? ze strzn?ku vrt?. Vet?ina pacientu by za jeho podm?nek a v takov fzi uzdravovn? byla presunuta na traumatologick oddelen?, ale Rais zustal v nemocnici. Bylo to v?ce zabezpecen zar?zen? s uzamcen?mi jednotkami a ozbrojenou ochrankou.

Vzdycky byli dva. Vzdycky. A Rais se rozhodl, ze by to mohl vyuz?t ve svuj prospech.

Na plnovn? svho ?teku mel spoustu casu, obzvl?t v posledn?ch nekolika dnech, kdyz mu sn?zili dvku lku a on mohl konecne uvazovat jasne. V hlave si zas a znovu prehrval nekolik scnru. Zapamatoval si casov rozvrhy a odposlouchval konverzace. Nebude trvat dlouho a odpoj? ho  je to jen otzka nanejv?? nekolika dn?.

Musel jednat. A rozhodl se, ze to udel dnes v noci.

Za ty t?dny na strzi pred jeho dvermi prestali jeho strzn? b?t patricne ostrazit?. Naz?vali ho teroristou a vedeli, ze je zabijk, ale az na ten nepatrn? incident s doktorkou Gerberovou pred pr dny Rais nedelal nic jinho, nez jen vet?inou bez pohybu ti?e lezel a nechal personl vykonvat sv povinnosti. Kdyz u nej v pokoji zrovna nikdo nebyl, strzn? mu sotva venovali v?c pozornosti, nez bylo nutno, coz znamenalo, ze se na nej jen cas od casu pod?vali.

Tu doktorku se nesnazil kousnout kvuli zlosti nebo nejakmu postrann?mu ?myslu. Udelal to z nutnosti. Doktorka Gerberov se nad n?m naklnela a prohl?zela mu rnu na ruce, tu, kde si vyrezal znamen? Amuna  a Raisovi o prsty pripoutan ruky zavadila kapsa doktorcina b?lho pl?te. Ohnal se po n?, klapl celistmi a doktorka se zaklonila, aby se vyhnula zubum, kter ji ?krbly do krku.

A Raisovi v pesti zustalo pevne sevren plnic? pero.

Jeden z policistu, kter? byl zrovna u Raise na strzi, mu za to u?tedril solidn? rnu do obliceje a ve chv?li, kdy se tak stalo, Rais zasunul pero pod prikr?vku a schoval ho pod lev?m stehnem. Tam zustalo skryt tri dny az do vcerej?? noci. Vythl ho, zat?mco si strzn?ci na chodbe pred jeho dvermi o necem pov?dali. Aniz by videl na to, co del, jednou rukou pero otevrel a vyjmul npln. Postupoval pomalu a metodicky, aby se inkoust nerozlil. Pero bylo proveden v klasickm stylu se zlatou ?pickou a nebezpecne vyhl?zej?c?m hrotem. Tuhle polovinu zasunul zptky pod prikr?vku. Druh polovina mela zlatou sponu, se kterou palcem viklal tak dlouho, dokud se neulomila.

Kvuli poutum, kter?mi mel pripoutan lev zpest?, se nemohl tmer vubec pohybovat, ale pokud ruku hodne nathl, mohl se dotknout nekolika centimetru stolku vedle sv postele. Jeho deska byla jednoduch a hladk, ale spodek byl hrub? jako smirkov? pap?r. Behem ctyr vycerpvaj?c?ch, bolestn?ch hodin prede?l noci Rais ti?e brousil sponu pera tam a zpet podl spodn? strany stolu, opatrne, aby nedelal moc hluku. S kazd?m pohybem se bl, aby mu spona nevyklouzla z prstu nebo aby si strzn? nev?imli, ze se h?be, ale v jeho pokoji byla tma a oba policist byli pohrouzen? do konverzace. Rais pracoval a pracoval, dokud sponu neobrousil do jehlovit ?picky. Pak ji znovu schoval pod prikr?vku k druh csti pera.

Z ?trzku konverzac? zjistil, ze dnes v noci budou na chirurgickm oddelen? tri sestry. Mezi ne patrila Elena a dal?? dve, kter budou v pr?pade potreby k dispozici. Tyhle tri spolu s jeho strzn?mi znamenalo dohromady alespon pet lid?, se kter?mi se bude muset vypordat, maximlne pak sedm.

Nikdo z nemocnicn?ho personlu nemel nv?tevy jeho pokoje rd, jelikoz vedeli, co byl zac, takze ho moc casto nekontrolovali. A ted, kdyz Elena pri?la a zase ode?la, Rais vedel, ze m neco mezi ?edesti a devadesti minutami, nez by se mohla vrtit.

Levou pazi mel pripoutanou klasick?mi nemocnicn?mi popruhy, kter profesionlov nekdy naz?vali tak ctyrklipka. Byl to mekk? modr? popruh kolem jeho zpest? s tesn?m b?l?m nylonov?m prouzkem na sponu. Druh? konec byl pripevnen? k ocelovmu zbradl? jeho postele. Vzhledem k zvaznosti jeho zlocinu byla jeho prav ruka pripoutan pouty.

Dvojice strzn?ch pred jeho dvermi se bavila nemecky. Rais bedlive poslouchal; ten vlevo se jmenoval Luca a stezoval si, ze jeho zena zacala prib?rat. Rais si mlem posme?ne odfrkl; Luca sm mel ke ?t?hl postave pekne daleko. Ten druh? jmnem Elias byl naopak ve forme, ale pil kvu v dvkch, kter by mely b?t pro vet?inu lid? smrteln. Kazdou noc behem devadesti minut az dvou hodin Elias volal nahoru nocn?ho nemocnicn?ho hl?dace, aby se mohl j?t osvezit. Elias si pak za?el ven na cigaretu, coz znamenalo, ze s prestvkou na zchod byl obvykle pryc osm az jedenct minut. Rais posledn?ch nekolik noc? strvil tich?m poc?tn?m vterin behem Eliasovy nepr?tomnosti.

Takov pr?lezitost byla dost tesn, ale na to byl pripraven.

Shl pod pokr?vku pro naostrenou sponku z pera a pridrzel ji mezi konecky prstu lev ruky. Pak ji velice opatrne prehodil obloukem pres sv telo. ?ikovne mu pristla na dlani prav ruky.

Pak pri?la ta nejtez?? cst jeho plnu. Nathl zpest? tak, aby byl retez pout napnut?, a v takov poloze zkroutil zpest? a pres zelezn zbradl? postele zasunul naostrenou ?picku sponky do kl?cov d?rky pout. Bylo to tezk a ne?ikovn, ale nebylo to poprv, co se snazil dostat z pout; vedel, ze mechanismus uvnitr nich byl navrzen? tak, aby se tmer kazd pouta dala odemknout univerzln?m kl?cem. Tak vedel, ze vnitrn? systm zmku fungoval na jednoduchm nastaven? klapek. Retez v?ak musel udrzovat napnut?, aby pouta nezacala rachotit o zbradl? a neupozornila tak jeho strz.

Tmer dvacet minut strvil kroucen?m a otcen?m prolozen?mi krtk?mi prestvkami, aby ulevil sv?m rozbolavel?m prstum a mohl se pak zase pustil do prce. Konecne zmek cvaknul a pouta se otevrela. Rais je opatrne odhknul ze zbradl?.

Jednu ruku mel volnou.

Nathl ruku a zbezne odjistil prezku popruhu na lev ruce.

Obe ruce mel voln.

Ulozil sponku zpet pod prikr?vku a vythl horn? polovinu pera, kterou pevne sevrel v dlani tak, aby mu z n? vycuhovala jen ostr ?picka.

Mlad?? z policistu pred jeho dvermi nhle vstal. Rais zadrzel dech a predst?ral spnek. Elias nahldl dovnitr, aby ho zkontroloval.

Mohl bys zavolat Francise? rekl Elias nemecky. Mus?m na hajzl.

Jasne, rekl Luca a z?vl. Pres vys?lacku zavolal dolu nocn?mu nemocnicn?mu hl?daci, kter? obvykle stl za pultem na prvn?m podlaz?. Rais videl Francise nekolikrt; byl to star??, huben? chlap?k, ktermu mohlo thnout na ?edest nebo mu uz ?edest bylo. Mel u sebe zbran, ale jeho pohyby byly pomal.

Presne v tohle Rais doufal. Ve svm stavu, kdy se stle zotavoval, se mu nechtelo stanout proti tomu mladmu policistovi.

O tri minuty pozdeji pri?el Francis ve sv b?l uniforme a cern kravate a Elias vyrazil k toaletm. Dva muzi prede dvermi si vymenili pr zdvorilostn?ch frz? a Francis s tezk?m povzdechem zaujal Eliasovo m?sto na plastov zidli.

Cas jednat.

Rais opatrne sklouznul na kraj postele a polozil chodidla na studenou dlazbu. Uz to byla nejak doba, co naposledy pouz?val svoje nohy, ale veril si. Veril, ze mu svaly nezakrnely do takov m?ry, aby nezvldly to, na co je potreboval.

Opatrne a potichu se postavil  a pak se mu podlomila kolena. Zachytil se za okraj postele, aby neupadl, a vrhl pohled k otevren?m dver?m. Nikdo nepri?el; konverzace pokracovala. Ani jeden z muzu nic nesly?el.

Rais roztresene stl, popadal dech a pokusil se udelat nekolik tich?ch kroku. Nohy mel sice slab, ale vzdycky dokzal naj?t s?lu na to, co zrovna potreboval udelat  a ted potreboval b?t siln?. Jeho nemocnicn? ko?ile byla na zdech otevren a volne kolem nej povlvala. Takov? neslu?n? odev by mu jen prekzel, takze si ho strhl a stl v nemocnicn?m pokoji bez ostychu ?plne nah?.

S hrotem propisky sevren?m v pesti se postavil tesne vedle otevren?ch dver? a pak ti?e zap?skal.

Oba z muzu ho zjevne sly?eli, jelikoz se ozvalo zaskr?pn? zidl?, kdyz vstali ze sv?ch m?st. Ve dver?ch se objevil Luca a nakoukl dovnitr.

Mein Gott! za?eptal, kdyz zbezne vstoupil dovnitr a v?iml si przdn postele.

Francis ho nsledoval, ruku polozenou na rukojeti zbrane.

Jen co star?? z muzu prekrocil prh, Rais vyskocil kupredu. Vrazil hrot propisky do Lucova hrdla a zakroutil s n?m, aby mu pretrhl krcn? tepnu. Z otevren rny vystr?kla krev a hojne potr?snila protej?? stenu.

Pustil propisku a priskocil k Francisovi, kter? se pokou?el vtasit svou zbran. Odklapnout, tasit, odjistit, zam?rit  reakce starho strznho byly pomal a stly ho nekolik drahocenn?ch sekund, kter jednodu?e nemel k dispozici.

Rais mu u?tedril dve rny, jednu smerem nahoru tesne pod pupek, okamzite nsledovanou druhou presne na solar plexus. Prvn? ho prinutila zprudka se nadechnout, zat?mco druh mu vyrazila dech a ten nhl?, ?okuj?c? efekt, kter? to melo na zmaten telo, bylo rozmazan viden? a nekdy ztrta vedom?.

Francis zaklop?tal a klesl na kolena. Rais se prosm?kl za nej a jedn?m plynul?m pohybem zlomil strzn?kovi vaz.

Luca se drzel za krk, ze kterho mu nezadrzitelne tekla krev, a vydval ze sebe bublav zvuky. Rais to sledoval a poc?tal do jedencti vterin, dokud muz neztratil vedom?. Bez zastaven? krvcen? zemre ani ne do minuty.

Rychle oba strzn?ky zbavil zbran? a polozil je na postel. Dal?? cst jeho plnu nebude jednoduch; musel se propl?zit chodbou, aniz by ho nekdo spatril, dostat se k ?atne a naj?t si nejak oblecen?. Nemohl nemocnici opustit ve Francisove nezameniteln uniforme nebo v t, kterou mel na sobe zkrvaven? Luca.

Nekde na konci chodby zaslechl muzsk? hlas a ztuhl.

Byl to ten druh? policista, Elias. Tak brzy? Raisovi se zacalo ?zkostne stahovat hrdlo. Pak usly?el druh? hlas  nocn? sestra Elena. Elias si nejsp?? odpustil pauzu na cigaretu, aby si mohl popov?dat s tou hezkou mladou sestrickou a ted oba m?rili chodbou k jeho pokoji, kolem kterho projdou behem nekolika mlo vterin.

Byl by rad?i, kdyby Elenu nemusel zab?jet. Ale pokud by si mel vybrat mezi sv?m a jej?m zivotem, zemr?t by musela ona.

Rais popadl jednu ze zbran?, kter polozil na postel. Byl to Sig P220, cern?, rze.45. Vzal ji do lev ruky. Vha zbrane mu pripadala znm a v?tan, jako b?val milenka. Pravou rukou vzal otevrenou cst pout. A pak cekal.

Hlasy na chodbe utichly.

Luco? zavolal Elias. Francisi? Mlad? policista odklapl popruh pouzdra na zbran, polozil na ni ruku a ve?el do potemnelho pokoje. Elena se pl?zila za n?m.

Kdyz Elias uvidel dva mrtv muze na zemi, oci se mu roz??rily hruzou.

Rais zasekl hk otevrenho klepeta zboku do krku mladho muze a pak j?m trhl vzad. Kov se mu zakousl do zpest? a rny na jeho zdech zahorely, ale snazil se tu bolest ignorovat, kdyz mladmu muzi vytrhl hrdlo z krku. Vystr?klo ohromn mnozstv? krve, kter zacala zabijkovi stkat po predlokt?.

Levou rukou pritiskl Sig na Elenino celo.

Nekric, rekl rychle a ti?e. Nepokou?ej se vykriknout. Bude? zticha a prezije?. Jenom p?pni a zemre?. Rozum???

Elene z hrdla uniklo mal zap?sknut?, kdyz se pokou?ela udusit v?krik, kter? se j? z nej dral. Prik?vla, ale oci se j? zalily slzami. Elias dopadl oblicejem na dlzdenou podlahu.

Prohldl si ji od hlavy k pate. Byla drobn, ale jej? ?aty byly voln a v pase elastick. Vysvlec se, rekl j?.

Elena otevrela ?sta hruzou.

Rais si odfrkl. Jej?mu zmaten? v?ak rozumel; konec koncu byl stle nah?. Nejsem tenhle typ monstra, ujistil ji. Potrebuju oblecen?. A nebudu to opakovat.

Mladick zena si roztresene prethla pres hlavu horn? cst odevu a pak shodila na zem kalhoty. Prethla je pres b?l nemocnicn? boty, kter?mi stla v kaluzi Eliasovy krve.

Rais je vzal a ne?ikovne si je jednou rukou oblkl; ve druh stle drzel Sig, kter?m m?ril na Elenu. Nemocnicn? odev byl vcelku pohodln? a kalhoty trochu krtk, ale budou stacit. Zastrcil si zbran dozadu za ps kalhot a druhou si vzal z postele.

Elena tam stla jen ve spodn?m prdle a rukama si obj?mala telo. Rais si toho v?iml, sebral svou nemocnicn? ko?ili a podal j? ji. Zakryj se. Pak si lehni na postel. Kdyz udelala, co po n? chtel, na?el u Lucova opasku svazek kl?cu a odemkl si druh klepeto pout. Pak prehodil retez kolem jednoho ze zelezn?ch zbradl? a spoutal Elene ruce.

Kl?cky polozil na nejzaz?? konec nocn?ho stolku mimo jej? dosah. Jakmile budu pryc, nekdo sem prijde a pomuze ti, rekl j?. Ale nejdr?v mm pr otzek. Potrebuju, abys ke mne byla naprosto upr?mn, protoze jestli nebude?, vrt?m se sem a zabiju te. Rozum???

Horlive prik?vla, po tvr?ch se j? kutlely slzy.

Kolik dal??ch sester je dnes na tomhle oddelen??

P-pros?m, neublizujte jim, zakoktala se.

Eleno. Kolik dal??ch sester je dnes na tomhle oddelen?? zopakoval.

D-dve, popothla. Thomas a Mia. Ale Tom m ted prestvku. Bude dole.

Dobre. Karta se jmnem, kterou mel pripnutou na hbitu, mela zhruba velikost kreditn? karty. Na n? byla mal fotka Eleny a na druh strane po cel dlce cern? pruh. Je tohle oddelen? v noci zamcen? A tvoje karta, funguje jako kl?c?

Prik?vla a znovu popothla.

Dobre. Zastrcil si druhou zbran za opasek nemocnicn?ho odevu a klekl si k Eliasovu telu. Pak mu sundal obe boty a nazul si je. Byly celkem tesn, ale k ?teku mu postac?. Posledn? otzka. V??, c?m sem prijel Francis? Ten nocn? hl?dac? Rukou pokynul k telu muze v b?l uniforme.

Ne-nejsem si jist. Mysl?m mysl?m, ze pickupem.

Rais pro?acoval Francisovy kapsy a z jedn vythl kl?ce. Bylo na nich tlac?tko pro dlkov odemykn?. To mu jen pomuze auto naj?t. Dekuju za upr?mnost, rekl j?. Pak utrhl pruh z okraje nemocnicn? prikr?vky a nacpal j? ho do pusy.

Chodba byla przdn a silne osvetlen. zat?mco se j? Rais pl?zil, v jedn ruce pevne drzel Sig, ale nechval ho skryt? za zdy. Na konci chodba ?stila v ?ir?? prostor s pultem ve tvaru podkovy, kter slouzil pro zdravotn? sestry. Za n?m na nej cekal v?chod. Za poc?tacem sedela zdy k nemu zena s kulat?mi br?lemi a tmav?mi vlasy vycesan?mi do drdolu.

Otoc se, pros?m, rekl j?.

Zena se polekane otocila a jej? oci padly na jejich pacienta/vezne v nemocnicn?m odevu, s jednou rukou od krve a se zbran? nam?renou na ni. Ztratila dech a vypoulila oci.

Ty mus?? b?t Mia, rekl Rais. Zene bylo s nejvet?? pravdepodobnost? ctyricet, byla korpulentn? a pod do?iroka otevren?ma ocima mela tmav kruhy. Ruce nad hlavu.

Udelala, co j? r?kal.

Co se stalo s Francisem? zeptala se ti?e.

Francis je mrtv?, rekl Rais apaticky. Pokud se k nemu chce? pridat, stac? udelat neco unhlenho. Pokud chce? z?t, pozorne poslouchej. Ted odejdu tamtemi dvermi. Jakmile se za mnou zavrou, pomalu napoc?t? do triceti. Pak se vyd? do mho pokoje. Elena zije, ale bude potrebovat tvou pomoc. Potom muze? udelat cokoliv, co vs ucili delat v situaci, jako je tahle. Rozum???

Sestra jednou pevne prik?vla.

Muze? mi dt slovo, ze se bude? presne r?dit m?mi pokyny? Zeny obvykle nezab?j?m, kdyz se tomu muzu vyhnout.

Znovu prik?vla, pomaleji.

Dobre. Obe?el ostruvek, mezit?m vythl karticku z obalu pripevnenho na prsou jeho tricka a projel s n? skrz skener napravo od dver?. Mal kontrolka preblikla z cerven na zelenou a zmek cvaknul. Rais zatlacil do dver? a otevrel je. Je?te jednou se ohldl na Miu, kter se ani nepohnula a jen sledovala, jak se za n?m zav?raj? dvere.

A pak se dal do behu.

Probehl chodbou a mezit?m si Sig opet zastrcil vzadu za psek. Po dvou sebehl schody do prvn?ho patra, rozrazil bocn? dvere a vybehl ven do ?v?carsk noci. Jako studen rann? sprcha ho ovanul chladn? vzduch a na chv?li si dovolil zastavit, aby se mohl volne nadechnout.

Nohy se mu trsly a hrozilo, ze mu znovu vypoved? sluzbu. Adrenalin z ?teku rychle vyprchval a svaly mel pord pr?li? zeslbl. Vythl z kapsy tricka kl?cky od Francisova auta a stiskl cerven tlac?tko. Alarm u SUV zacal vr?skat a svetla se rozblikala. Rais ho rychle vypnul a rozbehl se k autu.

Vedel, ze budou tohle auto hledat, ale sm ho dlouho pouz?vat nebude. Brzy mu nezbyde nic jinho, nez se ho zbavit, naj?t nov oblecen? a s rnem zam?r? smerem k Hauptpostu, kde najde v?echno, co potrebuje, aby mohl uniknout ze ?v?carska pod fale?nou identitou.

A jakmile toho bude schopn?, najde a zabije Kenta Steela.




Ctvrt kapitola


Sotva Reid vyjel z pr?jezdov cesty pred jeho domem, aby se setkal s Mariou, uz volal Thompsonovi, aby dval pozor na jejich dum. Rozhodl jsem se, ze dm dnes vecer holkm trochu prostoru, vysvetlil. Nebudu pryc dlouho. Ale presto, mohl byste mi na ne dvat pozor, kdyby se neco semlelo?

Jasn vec, souhlasil star?k.

A, no, pokud by se delo neco podezrelho, samozrejme tam zajdete.

Jiste, Reide.

V?ak v?te, pokud byste je nevidel nebo tak, muzete zaklepat na dvere nebo zavolat na pevnou linku

Thompson se zachechtal. Nedelej si starosti, je mi to jasn?. Jsou to teenageri. Cas od casu potrebuj? trochu prostoru. Uzij si rande.

Pod bdel?m dohledem pana Thompsona a s Mayin?m odhodln?m prokzat svou zodpovednost si Reid myslel, ze se muze trochu uvolnit, jelikoz vedel, ze jeho dcery budou v bezpec?. Jedna jeho cst samozrejme vedela, ze to byl jen dal?? pr?klad jeho pokusu zamestnat svou mysl. Tak jako tak o tom bude cel? vecer prem??let.

Musel vyuz?t GPS mapu na telefonu, aby to m?sto na?el. Je?te stle se v Alexandrii a jej?m okol? tolik nevyznal, ale Maria ano  d?ky tomu, ze Langley a velitelstv? CIA bylo od n? nedaleko. Presto v?ak zvolila m?sto, na kterm taky nikdy nebyla. Nejsp?? to udelala proto, aby, jak se r?k, mel kazd? stejn podm?nky.

Na ceste na m?sto setkn? minul dve odbocky, ackoliv mu hlas z navigace r?kal, kterou cestou se dt a kdy. Prem??lel nad t?m divn?m zbleskem z minulosti, kter? se mu uz dvakrt objevil  nejdr?v, kdyz se ho Maya zeptala, jestli o nem Kate vedela, a pak, kdyz uc?til kol?nskou, kterou jeho zesnul zena mela rda. Hlodalo mu to v podvedom?, takze i kdyz se snazil venovat pozornost instrukc?m z navigace, nikdy mu to nevydrzelo dlouho.

Duvod, proc to cel bylo tak bizarn?, byl, ze kazd vzpom?nka na Kate byla v jeho mysli dokonale ziv. Na rozd?l od Kenta Steela ho ona nikdy neopustila; pamatoval si, jak ji poznal. Pamatoval si na kazd jejich rande. Pamatoval si na dovolen a na jejich prvn? dum. Pamatoval si na jejich svatbu a narozen? jejich dcer. Dokonce si pamatoval i jejich hdky  nebo si to alespon myslel.

Predstava toho, ze mohl jakkoliv malou cst Kate ztratit, j?m otrsla. Ten pametov? supresor mel prokazatelne vedlej?? ?cinky, jako byly pr?lezitostn bolesti hlavy privozen ne?stupnou vzpom?nkou  byla to experimentln? procedura a zpusob, jak?m mu ten cip odstranili, mel do chirurgickho zkroku daleko.

Co kdyz mi vzali v?c nez jen vzpom?nky na agenta Zero?

Ta my?lenka se mu ani trochu nel?bila. Cel to pusobilo jako domino; pred nejakou dobou uvazoval o tom, jestli nemohl ztratit i nejak vzpom?nky na sv dcery. A je?te hor?? na tom bylo, ze nemel nejmen?? ?anci dozvedet se pravdu, aniz by si nechal zcela vrtit pamet.

Bylo toho na nej moc a c?til, ze se mu v hlave zac?n rodit nov bolest. Aby se ozpt?lil, zapnul rdio a zes?lil zvuk.

Kdyz zajel na parkovi?te za restaurac?, slunce uz zapadalo. Byla to restaurace typu gastropub a jmenovala se Sklepen?. Mel pr minut zpozden?. Rychle vystoupil z auta a poklusem obehl budovu k predn?mu vchodu.

Pak ztuhl na m?ste.

Maria Johanssonov byla Americanka se ?vdsk?mi predky a mimo CIA byla verejnosti znm jako ?cetn? z Baltimoru  ackoliv Reid si myslel, ze by dobre uspela sp?? jako modelka pro titulky casopisu nebo alespon na plakty. Byla jen o pr centimetru niz?? nez on, kter? meril sto osmdest, a mela dlouh, rovn blond vlasy, kter j? ve vlnch spadaly pres ramena. Jej? oci mely barvu bridlice, ale jej? pohled byl nejak?m zpusobem intenzivn?. Stla venku ve dvancti stupn?ch v jednoduch?ch ?atech nmornick modr barvy s voln?m vckov?m v?strihem a b?l?m ?lem pres ramena.

Zahldla ho prichzet a rty se j? zacaly roztahovat do ?smevu. Cau. To uz je let.

J pni, vyhrkl. Mysl?m, ehm vypad? skvele. Hlavou mu probleskla my?lenka, ze Mariu nikdy predt?m nevidel nal?cenou. Modr ocn? st?ny j? ladily s ?aty a jej? oci d?ky nim tmer zrily.

Taky nevypad? ?patne, prik?vla uznale nad jeho odevem. Nepujdeme dovnitr?

D?ky, Mayo, pomyslel si. Jo, jasne. Shl po klice, otevrel dvere a pridrzel je pro ni. Je?te predt?m mm jednu otzku. Co je sakra gastropub?

Maria se zasmla. Rekla bych, ze necemu takovmu by se dalo r?kat zapadl? bar, jen s lep??m j?dlem.

Jasne.

Uvnitr bylo ?tulno, jen mozn trochu mlo prostoru. Zdi byly cihlov, bez om?tky, a nad hlavou jim cnely dreven trmy. Ze stropu visely retro zrovky, kter vydvaly tepl tlumen svetlo a vytvrely tak pr?jemnou atmosfru.

Proc jsem nervzn?? pomyslel si, kdyz se posadili. Znal tuhle zenu. Spolecne zabrnili mezinrodn? teroristick organizaci v zavrazden? stovek, mozn tis?cu lid?. Ale tohle bylo jin; tohle nebyla operace nebo mise. Tohle bylo pro pote?en?. A to stacilo k tomu, aby v tom byl rozd?l.

Poznej ji, zaznela mu v hlave Mayina slova. Bud zaj?mav?.

Takze, jak to jde v prci? zeptal se nakonec. V duchu si nad sv?m vlazn?m pokusem jen frustrovane povzdechl.

Maria pozvedla jeden koutek. Mel bys vedet, ze o tom vzne mluvit nemuzu.

Jasne, rekl. Jak jinak. Maria byla aktivn? agentkou CIA. I kdyby byl on sm v akci, nemohla by s n?m sd?let podrobnosti sv operace, pokud by tak nebyl jej? soucst?.

A co ty? zeptala se. Jak to jde v nov prci?

Nen? to zl?, priznal. Jenom pomhm, takze je to na polovicn? ?vazek, pr lekc? t?dne. Nejak znmkovn? a tak. Ale nen? to buhv? jak zaj?mav.

A holky? Jak se maj??

Ehm zvldaj? to, rekl Reid. Sara o tom, co se stalo, vubec nemluv?. A Maya, ta prve Zarazil se, nez stacil vyzradit pr?li?. Duveroval Marie, ale soucasne nechtel priznat, ze Maya velmi presne uhodla, co je Reid zac a do ceho je zapleten?. Tvre mu zruzovely a m?sto toho rekl: Popichovala me. Ze jdu dnes na rande.

A ne snad? zeptala se Maria zcistajasna.

Reid c?til, jak mu tvre znovu zahorely. Jo. Rekl bych, ze jo.

Znovu se usmla. Vypadalo to, ze si jeho nesmelost uz?v. V akci jako Kent Steele dokzal b?t sebevedom?, zdatn? a rozvzn?. Ale tady, ve skutecnm svete, se c?til stejne neobratne, jak by se po dvou letech celibtu c?til kdokoliv jin?.

A co ty? zeptala se. Jak to zvld??

Jde to, rekl, dobre. Jen co to vyslovil, zalitoval toho. Copak se snad od sv dcery prve nenaucil, ze upr?mnost je nejlep?? prostredek? To byla lez, rekl hned. Mysl?m, ze to nen? ?plne ruzov. Snaz?m se zamestnvat zbytecn?mi ?koly a hledm v?mluvy, protoze kdyz se zastav?m, byt jen na chvilku, a jsem sm se sv?mi my?lenkami, vzpomenu si na jejich jmna. Vid?m jejich tvre, Mario. A nemuzu si pomoct, ale mysl?m si, ze jsem neudelal dost, abych tomu zabrnil.

Vedela presne, na co narz?  tech devet lid?, kter? zemreli pri v?buchu t jedin nloze, kterou Amun odplil v Davosu. Maria se nathla pres stul a vzala ho za ruku. Jej? dotek mu paz? vyslal pr?jemn mravencen? a uklidnil jeho nervy. Jej? prsty byly tepl a jemn.

To je realita, kter se mus?me pod?vat zpr?ma do oc?, rekla. Nemuzeme zachrnit v?echny. V?m, ze si nepamatuje? v?echno jako Zero, ale pokud ano, vedel bys to.

Mozn, ze to nechci vedet, rekl ti?e.

Rozum?m. Pord se muzeme snazit. Ale myslet si, ze muze? spasit cel? svet, je ??lenstv?. Devet zivotu, Kente. Stalo se to a nejde to vz?t zpet. Ale mohly to b?t stovky. Mohly to b?t tis?ce. Takhle so na to mus?? d?vat.

A co kdyz to nedokzu?

Pak si najdi nejak? kon?cek, mozn? J pletu.

Nedokzal se ubrnit sm?chu. Plete?? Nedokzal si pri tom Mariu predstavit. Jak pouz?v pletac? jehlice ke zmrzacen? nejakho vzbourence? To jiste. Ale skutecn pleten??

Hrde pozvedla bradu. Ano, pletu. Nesmej se mi. Nedvno jsem upletla prikr?vku, kter je mekc? nez cokoliv, co jsi v zivote c?til. Co se ale snaz?m r?ct, je, ze si m? naj?t kon?cek. Neco, co ti zamestn jak ruce, tak hlavu. A co tvoje pamet? Nejak? pokrok?

Povzdechl si. Ne tak docela. Nedelo se toho tolik, abych ji mohl procvicit. Pord je to dost za?modrchan. Odlozil menu na stul a prothl si ruce. Ale kdyz uz jsi to zm?nila Dneska se mi stalo neco zvl?tn?ho. Vrtil se mi ?trzek vzpom?nky. O Kate.

Aha? Maria se kousla do rtu.

Jo. Dlouhou chv?li byl zticha. Mezi mnou a Kate, nez ode?la bylo v?echno v pordku, ne?

Mariiny bridlicove ?ed oci se zaklesly do tech jeho. Ano. Podle toho, co v?m, to mezi vmi bylo vzdycky skvel. Opravdu te milovala. A ty ji.

Bylo pro nej tezk vystt jej? pohled. Jo. Dobre. Sm sobe se zasml. Proboha, poslouch? me? Jsem na rande a mluv?m o sv zesnul zene. Pros?m te, ner?kej o tom m dceri.

No tak. Jej? prsty pres stul znovu na?ly ty jeho. To je v pordku, Kente. Chpu to. Je to pro tebe cel nov a zvl?tn?. Nejsem tady tak docela odborn?k, takze nejak to spolu zvldneme.

Jej? prsty stle spoc?valy na tech jeho. Byl to pr?jemn? pocit. Ne, v?c nez to  bylo to tak sprvne. Nervzne se uchechtl, ale jeho ?smev se vytratil, kdyz si neco uvedomil; ze ho Maria stle oslovovala Kente.

Copak je? zeptala se.

Ale nic. Jen jsem se zamyslel ani nev?m, jestli je Maria Johanssonov tvoje prav jmno.

Maria nesmele pokrcila rameny. Mohlo by b?t.

To nen? fr, zaprotestoval. Ty zn? moje.

V?ak ner?km, ze to nen? moje prav jmno. Uz?vala si to, hrla si s n?m. Vzdycky mi muze? r?kat agent Marigold, pokud bude? cht?t.

Zasml se. Marigold bylo kryc? jmno, stejne jako jeho Zero. Pripadalo mu tmer sme?n pouz?vat kryc? jmna, kdyz se znali osobne  pak si ale uvedomil, ze jmno Zero v mnoh?ch, se kter?mi se setkal, vyvolvalo strach.

Jak bylo Reidiggerovo kryc? jmno? zeptal se Reid ti?e. Tmer ho ta otzka bolela. Alan Reidigger byl Kentuv nejlep?? pr?tel  ne, pomyslel si Reid, byl to muj nejlep?? pr?tel  a nekonecne vern? clovek. Jedin?m problmem bylo, ze si o nem Reid skoro nic nepamatoval. V?echny vzpom?nky na Reidiggera zmizely po implantac? pametovho supresoru, kter? mu Alan zajistil.

Nepamatuje? si to? Maria se nad tou my?lenkou mile usmla. Alan ti dal prezd?vku Zero, vedel jsi to? A ty jsi mu dal jeho. Boze muj, na tu noc jsem nevzpom?nala roky. Byli jsme v Ab? Dhab?, mysl?m, vraceli jsme se z operace a opili se v nejakm hotelovm baru. Rekl ti Ground Zero  tak se r?k m?stu, kde vybuchla atomov bomba, protoze jsi za sebou vet?inou nechval pekn? binec. To se pak zkrtilo jen na Zero a to ti zustalo. A ty jsi mu r?kal 

Zazvonil telefon a preru?il jej? vyprven?. Reid se instinktivne pod?val na svuj vlastn? mobil, kter? lezel na stole, a cekal, ze na displeji uvid? Mayino c?slo.

Jen klid, rekla, to jsem j. Proste to ignoruj Pod?vala se na svuj telefon a oboc? se j? znepokojene sthlo. Vlastne, tohle je z prce. Vterinku. Zvedla telefon. Ano? M-hm. Jej? zasmu?il? pohled se zvedl a setkal se s Reidov?m. D?vala se mu do oc? a oblicej se j? je?te v?c stahoval. At uz j? ten druh? clovek r?kal cokoliv, ocividne to nebylo nic dobrho. Rozum?m. Dobre. D?ky. Zavesila.

Vypad? ustarane, poznamenal. J v?m, j v?m, nemuze? mluvit o prci a tak 

Utekl, za?eptala. Ten zabijk ze Sionu, ten v nemocnici. Kente, dostal se ven pred ani ne hodinou.

Rais? rekl Reid ohromene. Na cele mu okamzite vyrazil studen? pot. Jak?

Neznm podrobnosti, rekla chvatne a strcila telefon zptky do psan?cka. Mrz? me to, Kente, ale mus?m j?t.

Jasne, rekl ti?e. Rozum?m. Po pravde se sm c?til na m?le daleko od jejich ?tulnho stolku v mal restauraci. Ten zabijk, kterho Reid nechal napospas smrti  a to ne jednou, ale rovnou dvakrt  byl stle nazivu a ted i na svobode.

Maria vstala a nez ode?la, naklonila se pres stul a pritiskla sv rty na jeho. Brzo si to zopakujeme, slibuju. Ale ted, povinnost vol.

Jiste, rekl. Bez a najdi ho. A Mario? Bud opatrn. Je nebezpecn?.

To j taky. Mrkla na nej a spe?ne vy?la ven z restaurace.

Reid tam dlouhou chv?li sm jen tak sedel. Kdyz pri?la serv?rka, ani nesly?el, co r?kala. Jen neurcite mvl rukou, aby j? dal najevo, ze je v pordku. K tomu v?ak mel daleko. Ani nec?til ten zvan nostalgie, kdyz ho Maria pol?bila. Jedin, co c?til, byl uzel strachu, kter? se mu stahoval v bri?e.

Muz, kter? veril, ze jeho osudem je zab?t Kenta Steela, utekl.




Pt kapitola


Adrian Cheval byl navzdory tomu, ze vecer jiz znacne pokrocil, stle vzhuru. Sedel na stolicce v kuchyni a zamlzen?ma ocima z?ral do notebooku, kter? mel pred sebou, zat?mco jeho prsty divoce pob?haly po klvesnici.

Zastavil se jen na nepatrnou chvilku a usly?el, jak z podkrov? schz? Claudette. Jej? bos nohy ti?e tapkaly po kobercem potazen?ch schodech. Jejich byt v Marseille byl mal? ale ?tuln? a nachzel se na konci tich ulice pouh?ch pet minut chuze od pobrez?.

Jen o chv?li pozdeji perifern?m viden?m zahldl jej? drobnou figuru a ohnive rud vlasy. Polozila mu ruce na ramena a prejela s nimi nahoru a pak dolu po jeho hrudi, az j? hlava spocinula na jeho lopatkch. Mon chri, zapredla. Lsko. Nemuzu spt.

Ani j ne, odpovedel ti?e francouzsky. Mus?m toho hodne dodelat.

Jemne ho kousla do u?n?ho lalucku. Povez mi o tom.

Adrian ukzal na monitor, na kterm byla vyobrazen cyklick dvou?roubovice RNA varioly major  viru, kter? vet?ina lid? znala pod nzvem prav ne?tovice. Tenhle druh ze Sibire je neuveriteln?. Nikdy jsem nic takovho nevidel. Podle m?ch v?poctu bude jeho virulence ohromn. Jsem presvedcen, ze jedin vec, kter mu mohla zabrnit ve vyhlazen? lidstva pred tis?ci lety, byla doba ledov.

Novodob Potopa. Claudette mu ti?e vzdychla do ucha. Za jak dlouho to bude pripraven?

Mus?m tenhle druh zmutovat a zroven zachovat jeho stabilitu a s?lu, vysvetlil. Nic jednoduchho, ale je to nezbytn. WHO jiste z?skala vzorky toho samho viru pred peti mes?ci; nepochybuji, ze uz pracuj? na vakc?ne, pokud ji uz nedokoncili. N? virus mus? b?t dostatecne uniktn? na to, aby na nej jejich vakc?na nefungovala. Takov? proces se naz?val smrt?c? mutagenez?. ?lo o manipulaci s RNA vzorku viru, kter z?skal na Sibiri, aby zv??il virulenci a sn?zil inkubacn? dobu. Podle sv?ch v?poctu Adrian predpokldal, ze m?ra mortality zmutovanho viru variola major muze doshnout az osmasedmdesti procent  coz bylo tmer trikrt tolik, co dokzaly prirozene se vyskytuj?c? prav ne?tovice, kter byly Svetovou zdravotnickou organizac? vym?ceny v roce 1980.

Po svm nvratu ze Sibire Adrian nejdr?ve nav?t?vil Stockholm a pouzil obcanku zesnulho studenta Renaulta, aby se dostal do univerzitn?ch budov, kde se ujistil, ze vzorky byly behem jeho prce neaktivn?. Nemohl se v?ak pod identitou nekoho jinho zdrzovat dlouho, takze ukradl ve?ker nezbytn vybaven? a vrtil se do Marseille. Svou laborator si zalozil v nepouz?vanm sklepe pod obchodem jednoho krejc?ho tri bloky od jejich bytu; ten mil? star? krejc? veril, ze Adrian byl genetik, zkoumal lidskou DNA a nic jinho, a Adrian nechval dvere zamcen na visac? zmek, kdyz tam zrovna nebyl.

Imm Khalil bude m?t radost, vydechla mu Claudette do ucha.

Ano, souhlasil Adrian ti?e. Bude m?t radost.

Vet?ina zen by pravdepodobne nebyla zrovna nad?en, kdyby zjistila, ze jejich druh polovicka pracuje se substanc? natolik tekavou, jako je prudce nakazliv? druh prav?ch ne?tovic  ale Claudette nebyla jako vet?ina zen. Byla vysok pouh?ch sto ?edest dva centimetru a vedle Adrianovy sto osmdest centimetru vysok postavy vypadala drobne. Jej? vlasy mely barvu ohne a oci mela hlubok a zelen jako ta nejhust?? dzungle, se vznetlivou jiskrou.

Poznali se teprve pred rokem, kdyz byl Adrian ?plne na dne. Prve ho vyloucili ze Stockholmsk univerzity za pokus o z?skn? vzorku vzcnho enteroviru; toho samho, kter? teprve o pr t?dnu dr?ve ukoncil zivot jeho matky. V t dobe byl Adrian odhodlan?  dokonce posedl?  vyvinout lk, aby uz nikdo netrpel tak jako ona. Ale na fakulte ho odhalili a nsledne vyloucili.

Claudette ho na?la v zapadl ulici v kaluzi vlastn?ho zoufalstv? a zvratku, pusoben?m alkoholu napul v bezvedom?. Vzala ho domu, umyla ho a dala mu p?t. Druhho rna se Adrian probudil a uvidel na sv posteli sedet prekrsnou zenu, kter mu s ?smevem rekla: V?m presne, co potrebuje?.

Otocil se na kuchynsk stolicce, by j? byl tvr? v tvr, a zacal j? prej?zdet rukama po zdech. I kdyz sedel, byl tmer stejne vysok? jako ona. Je zaj?mav, ze jsi zm?nila Potopu, poznamenal. V??, nekter? vzdelanci ver?, ze Potopa sveta se skutecne stala, mozn dokonce pred zhruba sedmi az osmi tis?ci lety coz je tmer v t sam dobe, kdy vznikl tenhle druh viru. Mozn, ze Potopa byla jen metaforou a byl to prve tenhle virus, kter? ocistil svet od jeho hr?chu.

Claudette se mu zasmla. Tv neustl snahy sjednotit vedu se spiritualitou mi nejsou vubec ciz?. Zlehka vzala jeho oblicej do dlan? a pol?bila ho na celo. Ale stle nechpe?, ze nekdy je v?ra v?e, co potrebuje?.

V?ra je v?e, co potrebuje?. Presne tenhle lk mu predepsala pred rokem, kdyz se probudil ze svho opileckho snen?. Prijala ho a dovolila mu zustat v jej?m byte, presne v tom samm, kter? ted spolecne ob?vali. Nez Adrian potkal Claudette, neveril v lsku na prvn? pohled, ale j? se podarilo ovldnout jeho zpusob my?len?. V prubehu nekolika mes?cu ho seznmila s dogmaty Imma Khalila, islmskho svatho muze ze S?rie. Nepovazoval se za sunnitu ani za ??itu, ale jednodu?e vyznval Boha  dokonce do takov m?ry, ze dovoloval sv skromn sekte nsledovatelu, aby Ho naz?vali, jak se jim zachce, jelikoz Khalil veril, ze vztah kazd osoby se sv?m stvoritelem je veskrze osobn?. Khalil svho boha naz?val Allh.

Pojd si uz lehnout, rekla mu Claudette a hladila ho po brade hrbetem ruky. Potrebuje? si odpocinout. Ale nejdr?v je ten vzorek pripraven??

Ten vzorek, prik?vl Adrian, ano, mm ho.

V nerezov krabicce se symbolem biologickho nebezpec? byla mezi dvema penov?mi kostkami uhn?zden jedin malinkat sklenen ampulka, ne vet?? nez nehet, ve kter byl neprody?ne uzavren? aktivn? virus. Samotn krabicka pak nenpadne stla na lince v jejich kuchyni.

Dobre, zapredla Claudette. Protoze cekme hosty.

Ted? Adrian sundal ruce z jej?ho kr?ze. Necekal, ze se to stane tak brzy. V tuhle hodinu? Byly tmer dve hodiny rno.

Kazdou chv?li, rekla. Slozili jsme slib, m lsko, a mus?me ho dodrzet.

Ano, za?eptal Adrian. Mela pravdu, jako vzdy. Sliby se nesm? poru?it. Jiste.

Kdyz se u dver? ozvalo stroh, tezk zaklepn?, oba poskocili.

Claudette rychle odcupitala ke dver?m. Ret?zek nechala zaji?ten? a pootevrela je jen na pr centimetru. Adrian ji nsledoval a nahldl j? pres rameno. Na druh strane uvidel dva muze. Ani jeden nevypadal prtelsky. Neznal jejich jmna a sm??lel o nich jen jako o tech Arabech  ackoliv podle toho, co vedel, mohli b?t Kurdov nebo dokonce Turkov.

Jeden z nich Claudette neco rychle arabsky rekl. Adrian nerozumel; jeho arab?tina byla prinejlep??m chab, omezen na pr frz?, kter ho Claudette naucila, ale ona jednou prik?vla, odjistila ret?zek a nechala je vstoupit.

Oba byli vcelku mlad?, neco pres tricet let, sned tvre jim zastinoval okzal? porost vousu. Na sobe meli klasick evropsk oblecen?, dz?ny a trika a svetl bundy vhodn pro chladn? nocn? vzduch; Imm Khalil po sv?ch vyznavac?ch nepozadoval zdn? nbozensk? ?bor. Ve skutecnosti po svm presunu ze S?rie preferoval, aby jeho lid splynuli s davem, kdykoliv to bylo mozn  z duvodu, kter?m Adrian dobre rozumel, vzhledem k tomu, pro co se tady ti dva muzi zastavili.

Chevale. Jeden ze Syranu k?vl na Adriana tmer se zboznou ?ctou. Dopredu? Rekni. Mluvil extrmne ?patnou francouz?tinou.

Dopredu? zopakoval Adrian zmatene.

Chtel se te zeptat, jak jsi pokrocil, rekla Claudette jemne.

Adrian se usml. Jeho francouz?tina je pr??ern.

Stejne jako tvoje arab?tina, opcila Claudette.

Na tom neco bude, pomyslel si Adrian. Rekni mu, ze pokrok chce cas. Tahle prce vyzaduje peclivost a trpelivost. Ale postupuji dobre.

Claudette pretlumocila jeho zprvu do arab?tiny a dvojice Arabu uznale prik?vla.

Mal? kousek? zeptal se druh? muz. Vypadalo to, ze si svou francouz?tinu chtej? procvicit na nem.

Pri?li si pro vzorek, rekl Claudette Adrianovi, ackoliv si to z kontextu uz sm odvodil. Dojde? pro nej? Bylo mu jasn, ze Claudette nem nejmen?? zjem dotknout se vzorkovnice, at uz byla zaji?ten nebo ne.

Adrian prik?vl, ale nepohnul se. Zeptej se jich, proc nepri?el Khalil osobne.

Claudette se kousla do rtu a jemne se dotkla jeho ruky. Drah?, rekla ti?e, jsem si jist, ze je zamestnan? jinde 

Co muze b?t dulezitej?? nez tohle? nalhal Adrian. Zcela ocekval, ze Khalil doraz? osobne.

Claudette polozila otzku v arab?tine. Dvojice Syranu se zamracila a vymenili si pohledy, nez odpovedeli.

R?kaj?, ze dnes v noci nav?t?vil nemohouc?ho, rekla Claudette Adrianovi francouzsky, modl? se za jeho opro?ten? od fyzickho sveta.

Adrianova mysl na chv?li preskocila k jeho matce, pouh?ch pr dnu pred jej? smrt?. Lezela na posteli s ocima otevren?ma ale bez ponet? o svete. Vlivem lku byla sotva pri vedom?; bez nich by zaz?vala neutuchaj?c? muka, s nimi v?ak byla tmer v kmatu. Behem tech t?dnu, kdy se bl?zila svmu konci, nemela nejmen?? ponet? o svete kolem sebe. Casto se u jej?ho loze modlil, aby se uzdravila, ackoliv c?m v?c se bl?zila svmu odchodu, t?m casteji se jeho modlitby menily a zjistil, ze si preje jen to, aby byl jej? konec rychl? a bezbolestn?.

Co s n?m bude delat? zeptal se Adrian. S t?m vzorkem?

Ujist? se, ze tv mutace funguje, rekla Claudette jednodu?e. V?? to.

Ano, ale, Adrian se odmlcel. Vedel, ze nemel prvo zpochybnovat Immuv zmer, nhle mel v?ak siln nutkn? to vedet. Otestuje to soukrome? Nekde na odlehlm m?ste? Je nezbytn, abychom se neodhalili pr?li? brzy. Zbytek dvky je?te nen? pripraven?

Claudette rychle neco rekla dvojici Syranu, pak vzala Adriana za ruku a zavedla ho do kuchyne. Lsko, rekla ti?e, jsi na pochybch. Mluv se mnou.

Adrian si povzdechl. Ano, priznal. Tohle je jen miniaturn? vzorek, ne tak stabiln?, jako budou dal??. Co kdyz to nebude fungovat?

Bude. Claudette kolem nej ovinula ruce. Ver?m v tebe, stejne jako Imm Khalil. Tahle pr?lezitost je pro tebe jako dar. Jsi pozehnan?, Adriane.

Jsi pozehnan?. Stejn slova Khalil pouzil, kdyz se poprv setkali. Pred tremi mes?ci vzala Claudette Adriana na v?let do Recka. Khalil, stejne jako mnoho dal??ch Syranu, byl uprchl?k  ne v?ak politick?, zdn? vedlej?? produkt vlkou zpusto?enho nroda. Byl nbozensk?m uprchl?kem, kterho sunnit i ??it pronsledovali pro jeho idealistick nzory. Znamen?m Khalilovy spirituality bylo spojen? islmsk?ch dogmat a nekter?ch esoterick?ch filozofick?ch vlivu od Dr?zu, jako je pravdomluvnost a prevtelovn? du?e.

Adrian svatho muze potkal v hotelu v Atnch. Imm Khalil byl pr?jemn? clovek s mil?m ?smevem, nosil hned? oblek, cern vlasy a vousy mel ucesan a upraven. Mlad? Francouz byl m?rne zaskocen, kdyz ho pri jejich prvn?m setkn? Imm pozdal, aby se s n?m pomodlil. Spolecne se usadili na koberecek smerem k Mekce a ti?e se modlili. Kolem Imma se rozprost?ral klid jako neviditeln aura, m?r, kter? Adrian nezazil od doby, kdy byl mal? kluk a jeho tehdy zdrav matka ho drzela v objet?.

Po modlitbe si oba muzi sedli k vodn? d?mce a caji a Khalil se rozhovoril o sv ideologii. Rozmlouvali o tom, jak je dulezit b?t sm k sobe upr?mn?; Khalil veril, ze jedin? zpusob, jak muze lidstvo odcinit sv hr?chy, je absolutn? upr?mnost, kter umozn? du?i, aby se reinkarnovala v cistou bytost. Ptal se Adriana na mnoho otzek t?kaj?c?ch se vedy i spirituality. Ptal se na jeho matku a sl?bil mu, ze nekde na tto zemi se jeho matka uz dvno znovu zrodila, cist, krsn a zdrav. Mladmu Francouzovi to prineslo m?r.

Pak Khalil mluvil o Immu Mahdim, Spasiteli, a posledn?m z Immu, svatm muzi. Mahdi bude t?m, s kter?m prijde Soudn? den a zbav? svet v?eho zla. Khalil veril, ze k tomu dojde velmi brzy a po Mahdiho spse prijde utopie; kazd stvoren? v celm vesm?ru bude bezchybn, ryz? a cist.

Oba muzi spolu sedeli nekolik hodin dlouho do noci a kdyz Adrianovi zac?nalo pripadat, jako by mel mysl zamlzenou podobn?m kourem, kter? se rozprost?ral v?ude kolem nej, konecne se zeptal na otzku, kter mu vrtala hlavou.

Jsi to ty, Khalile? zeptal se svatho muze. Jsi Mahdi?

Imm Khalil se nad t?m ?iroce usml. Vzal Adrianovy ruce do sv?ch dlan? a rekl jemne: Ne, synu. Ty j?m jsi. Jsi pozehnan?. Vid?m to tak jasne, jako vid?m tvuj oblicej.

Jsem pozehnan?. V kuchyni v jejich byte v Marseille Adrian pritiskl sv rty na Claudettino celo. Mela pravdu; dali Khalilovi slib a museli ho dodrzet. Vzal ocelovou krabicku z kuchynsk linky a prinesl ji cekaj?c?m Arabum. Odklapl v?ko a zvedl horn? penovou kostku, aby jim ukzal malickou, neprody?ne uzavrenou sklenenou ampulku, kter byla usazen uvnitr.

Nevypadalo to, ze by v n? neco bylo  a v tom spoc?val jeden z duvodu, proc se jednalo o jednu z nejnebezpecnej??ch substanc? na svete.

Drah, rekl Adrian, kdyz vrtil penovou kostku zptky a zajistil v?ko. Potrebuji, abys jim zretelne rekla, ze se za zdn?ch okolnost? nesmej? thle lahvicky dot?kat. Je nutn s n? zachzet s nejvy??? opatrnost?.

Claudette pretlumocila jeho zprvu do arab?tiny. Najednou Syran, kter? krabicku drzel, vypadal o dost v?c znepokojene nez pred chv?l?. Druh? z muzu smerem k Adrianovi dekovne prik?vl a za?eptal v arab?tine za?eptal frzi, kter Adrian dobre rozumel  M?r budiz s tebou a milost Allhova  a bez dal??ho slova oba muzi ode?li.

Jakmile byli pryc, Claudette otocila dodatecn?m zmkem a zajistila ret?zek. Pak se se zasnen?m, spokojen?m v?razem na tvri otocila ke svmu milenci.

Adrian v?ak stl nehnute, s kamennou tvr?.

Lsko? rekla opatrne.

Co jsem to udelal? za?eptal. Odpoved uz znal; dal smrt?c? virus do rukou dvou cizincu, nam?sto do rukou Imma Khalila. Co kdyz mu to nedoruc?? Co kdyz to upust? nebo otevrou nebo 

M lsko. Claudette mu ovinula ruce kolem pasu a pritiskla mu tvr na hrud. Jsou to Immovi stoupenci. Budou postupovat opatrne a donesou to presne tam, kam maj?. Mej v?ru. Prve jsi udelal prvn? krok k tomu, zmenit svet v lep?? m?sto. Ty jsi Mahdi. Na to nikdy nezapom?nej.

Ano, rekl jemne. Jiste. M? pravdu, jako vzdy. A j to mus?m dokoncit. Pokud jeho mutace nebude fungovat, jak by mela, nebo pokud nevytvor? kompletn? dvku, nemel pochyb, ze bude zklamn?m nejen v oc?ch Khalilov?ch, ale tak v oc?ch Claudette. Bez n? by se zhroutil. Potreboval ji, jako potreboval vzduch, j?dlo nebo slunce.

Presto si v?ak nemohl pomoct a prem??lel, co s t?m vzorkem udelaj?  jestli ho Imm Khalil otestuje soukrome, na nejakm vzdlenm m?ste, nebo jestli ho vypust? na verejnost.

To v?ak nejsp?? velmi brzy zjist?.




?est kapitola


Tati, nemus?? me pokazd vodit az ke dver?m, stezovala si Maya, kdyz prechzeli Dahlgrensk ndvor? smerem k Healy Hall na kampusu Georgetownsk univerzity.

V?m, ze nemus?m, rekl Reid. Ale chci. Co je, styd?? se snad za to, ze te nekdo uvid? s ttou?

O tom to nen?, zamumlala Maya. Cesta sem byla tich. Maya celou dobu jen zamy?lene z?rala z okna, zat?mco Reid se ne?spe?ne snazil vymyslet neco, o cem by mohli mluvit.

Maya dodelvala tret? rocn?k stredn? ?koly, ale vyzkou?ela si uz kurzy pro pokrocil a nekolikrt t?dne uz chodila na predn?ky na Georgetownskm kampusu. Pred zactkem studia na univerzite to byl dobr? krok a na zdosti o prijet? to vypadalo dobre  obzvl?te kdyz Georgetown byla jej? prvn? volba. Reid trval na tom, ze bude Mayu do ?koly nejen vozit, ale ze ji tak vzdy zavede do tr?dy.

Predchoz? vecer, kdyz byla Maria nucena jejich rande predcasne ukoncit, Reid spechal domu za sv?mi dcerami. Byl extrmne rozru?en?, kdyz sly?el tu novinu, ze Rais utekl  prsty se mu na volantu celou dobu trsly  ale prinutil se zustat v klidu a snazil se nad t?m prem??let logicky. CIA uz ho pronsledovala a pravdepodobne tak Interpol. Znal protokol pro takovou situaci; kazd leti?te budou sledovat a na kazd vet?? ceste ze Sionu budou vztyceny ztarasy. A Raisovi uz nezbyli zdn? spojenci, na kter by se mohl obrtit.

Mimo to ten zabijk unikl ve ?v?carsku, coz bylo kolem ?esti a pul tis?ce kilometru daleko. Od Kenta Steela ho delila polovina kontinentu a cel? ocen.

Presto v?ak vedel, ze se bude c?tit o dost lpe, az obdrz? potvrzen?, ze Raise znovu zadrzeli. Veril Mariin?m schopnostem, ale prl si, aby mel tu moznost ji pozdat, at ho o svm pokroku pravidelne informuje.

On a Maya do?li ke vchodu do Healy Hall a Reid zavhal. Dobre, takze se uvid?me, az skonc?te?

Podez?rave se na nej pod?vala. Nechce? me snad zavst az dovnitr?

Dnes ne. Mel pocit, ze tu??, proc byla Maya cel rno tak tich. Prede?l? vecer j? dal ?petku nezvislosti, ale dnes byl zase zptky ve star?ch kolej?ch. Musel si pripomenout, ze uz nen? mal holcicka. Posly?, v?m, ze jsem te v posledn? dobe tro?ku drzel zkrtka

Tro?ku? Maya si odfrkla.

A omlouvm se za to. Jsi schopn, vynalzav a inteligentn? mlad zena. A jenom chce? b?t trochu nezvisl. Rozum?m tomu. Moje ochranrsk povaha je muj problm, ne tvuj. Nic z toho nen? tvoje chyba.

Maya se pokusila skr?t ?smev, kter? se j? dral na rty. Rekl jsi prve neco jako muzu za to j, ne ty?

Prik?vl. Presne tak, protoze je to pravda. Nedokzal bych si odpustit, kdyby se ti neco stalo, kdyz bych tady nebyl.

Ale nemuze? tady b?t vzdycky, rekla, bez ohledu na to, jak moc se bude? snazit. A j potrebuju b?t schopn vypordat se s problmy sama.

M? pravdu. Budu se snazit trochu sthnout.

Pozvedla jedno oboc?. Slibuje??

Slibuju.

Dobre. Nathla se na ?pickch a pol?bila ho na tvr. Uvid?me se pak. Zam?rila ke dver?m, ale pak ji je?te neco napadlo. V??, mozn by neu?kodilo, kdybych se naucila str?let ze zbrane, jen pro pr?pad nouze

Zvedl prst jej?m smerem. Neprehnej to.

Krive se usmla a zmizela v hale. Reid se pr minut jen tak potuloval kolem. Boze, jeho dcerky rostly pr?li? rychle. Za dva roky bude Maya oficilne dospel. Brzo prijdou auta, placen? vysok a dr?v nebo pozdeji kluci. D?kybohu na tohle zat?m je?te nedo?lo.

Kdyz m?ril ke Copley Hall, rozptyloval se obdivovn?m architektury kampusu. Nebyl si jist?, jestli ho nekdy vubec omrz?, jen se tak prochzet po univerzite a uz?vat si pohled na budovy z osmnctho a devatenctho stolet?, z nichz mnoh byly postaven ve Romnskm slohu, kter? ve stredoveku vldl Evrope. Na krse tomu v?emu dodval fakt, ze byla polovina brezna a ve Virginii se v tuto dobu menilo pocas?, takze teploty stoupaly na deset, m?sty az patnct stupnu, kdyz bylo skutecne hezky.

Jeho role pomocnho profesora obvykle spoc?vala v tom, ze predn?el pro men?? tr?dy o petadvaceti az triceti studentech, kter? byli primrne zameren? na historii. Zameroval se na predn?ky o vlkch a cas od casu zaskakoval za profesora Hildebrandta, kter? mel definit?vu a casto cestoval kvuli knize, kterou psal.

Nebo je mozn tajn?m clenem CIA, zauvazoval Reid.

Dobr rno, rekl hlasite, kdyz ve?el do tr?dy. Vet?ina studentu uz byla na sv?ch m?stech, kdyz dorazil, takze posp?chal dopredu, postavil svou bra?nu na stul a shodil ze sebe sv tv?dov sako. Jdu o pr minut pozdeji, takze se na to hned vrhneme. Byl to skvel? pocit, b?t znovu ve tr?de. Tady byl ve svm zivlu  alespon v jednom z nich. Urcite mi nekdo z vs rekne, co bylo s ohledem na pocet mrtv?ch tou nejv?c znicuj?c? udlost? v historii Evropy?

Druh svetov vlka, rekl nekdo okamzite.

Jedna z nejhor??ch celosvetove, to jiste, odpovedel Reid, ale Rusko na tom v tomto ohledu bylo hure nez zbytek Evropy, co se t?ce c?sel. Co dal??ho mi reknete?

Mongolsk? vpd do Evropy, rekla bruneta s cul?kem.

Dal?? dobr? odhad, ale vy v?ichni prem??l?te jen o ozbrojen?ch konfliktech. Co mm na mysl? j, je mnohem mne antropogenn?; v?c biologick.

Cern smrt, zamumlal blondk v prvn? rade.

Ano, sprvne, pane?

Wright, odpovedel kluk.

Reid se usml. Takze pan Wright? Hezk jmno.

Kluk se ost?chave usml a zakroutil hlavou.

Ano, pan Wright m pravdu  cern smrt. Pandemie d?mejovho moru vypukla ve Stredn? Asii, prohnala se po Hedvbn stezce, byla dovlecena do Evropy krysami na palubch obchodn?ch lod? a ve ctrnctm stolet? zabila odhadem sedmdest pet az dve ste milionu lid?. Chv?li jen prechzel, aby zduraznil, co prve rekl. V tom je velk disproporce, no ne? Jak mohou b?t tahle c?sla tak daleko od sebe?

Bruneta ve tret? rade m?rne zvedla ruku. Protoze pred sedmi sty lety nemeli kancelr pro sc?tn? lidu?

Reid a nekolik dal??ch studentu se zasmli. No, jiste, to je pravda. Ale je to z csti tak proto, jak rychle se mor ??ril. A t?m mysl?m, ze v?ce nez tretina populace Evropy vymrela behem dvou let. Abych vs uvedl do perspektivy, bylo by to, jako by vyhladili cel v?chodn? pobrez? a Kalifornii. Oprel se o svuj stul a zalozil si ruce. V?m, co si ted mysl?te. Profesore Lawsone, nejste vy nhodou ten chlpek, co m prij?t a mluvit tu o vlce? Ano, a prve ted se k tomu dostanu.

Nekdo zm?nil Mongolsk? vpd do Evropy. Cingischn krtkou dobu vldl tomu nejvet??mu souvislmu impriu v cel historii a behem let, kdy mor rdil v Asii, jeho s?ly thly na zpadn? Evropu. Cingischnovi je pripisovno prvenstv? v pouzit? neceho, co dnes klasifikujeme jako biologickou vlku; pokud se mu nejak mesto nechtelo podvolit, jeho armda katapultovala morem nakazen tela pres hradby a pak jim stacilo jen chv?li pockat.

Pan Wright, ten blondat? kluk v predn? rade, znechucene ohrnul nos. To nemuze b?t pravda.

Je to pravda, uji?tuji vs. Oblhn? Kafy, kterou dnes znme jako Krym, 1346. Vid?te, rdi bychom si mysleli, ze neco jako biologick vlka je nov? koncept, ale nikoliv. Nez jsme meli tanky, drony, jadern hlavice nebo dokonce streln zbrane v modern?m slova smyslu, meli jsme, ehm oni meli, ehm

K cemu m? tohle, Reide? pt se vyc?tave. V jej?ch oc?ch je v?c strachu nez zloby.

Pri zm?nce slova zbrane mu mysl? nhle probleskla vzpom?nka  ta sam jako predt?m, ale ted jasnej??. V kuchyni v jejich b?valm dome ve Virginii. Kate neco na?la, kdyz ukl?zela prach z jedn vetrac? ?achty.

Na stole lez? zbran  mal, str?brn dev?timilimetrov LC9. Kate na ni ukazuje jako na neco prokletho. K cemu m? tohle, Reide?

To je jen na ochranu, lze?.

Ochranu? V?? vubec, jak to pouz?vat? Co kdyby to na?la nekter z holek?

Nena?ly by 

V??, jak v?etecn dokze Maya b?t. Proboha, ani nechci vedet, jak jsi k tomu pri?el. Tuhle vec v na?em dome nechci. Pros?m, zbav se toho.

Jiste. Promin, Katie. Katie  jmno, kter si pro ni schovv?, kdyz je rozzloben.

Nesmele sebere? zbran ze stolu, jako bys nevedel, jak s n? zachzet.

Pot, co odejde do prce, mus?? shromzdit je?te dal??ch jedenct, kter m? schovan ruzne po dome. Naj?t pro ne lep?? m?sto.

Profesore? blondat? kluk se na Reida znepokojene pod?val. Jste v pohode?

Hmm jiste. Reid se narovnal a odka?lal si. Prsty ho bolely; kdyz ho ta vzpom?nka zashla, pevne stiskl okraj stolu. Jiste, omlouvm se.

Ted uz o tom nebylo pochyb. Byl si jist?, ze ztratil alespon jednu vzpom?nku na Kate.

Hmm omlouvm se, ale najednou se nec?t?m moc dobre, rekl tr?de. Jen me to nejak zashlo. Pro dne?ek, uh, pro dne?ek to tu zabal?me. Dm vm neco na precten? a vrt?me se k tomu v pondel?.

Ruce se mu trsly, kdyz jim odr?kval c?sla strnek. Na cele mu vyrazil pot, zat?mco studenti odchzeli z m?stnosti. U jeho stolu se zastavila hnedovlas d?vka ze tret? rady. Nevypadte moc dobre, profesore Lawsone. Nemm nekoho zavolat?

Za ocima mu zac?nala pulzovat bolest, ale prinutil se k ?smevu, o kterm doufal, ze vypadal mile. Ne, dekuji. Budu v pordku. Jen si potrebuji odpocinout.

Dobre. At je vm l?p, profesore. Tak ode?la ze tr?dy.

Jakmile byl o samote, prohrabal se ?upl?kem svho stolu, na?el plato aspirinu, ze kterho vyloupl jeden pr?ek a zapil ho vodou, kterou nosil v ta?ce.

Oprel se v kresle a pockal, az se mu zpomal? tep. Ta vzpom?nka na nej nemela jen mentln? nebo emocionln? dopad  mela tak zreteln? fyzick? efekt. Z my?lenky, ze mohl ztratit jakoukoliv cst vzpom?nek na Kate, kdyz uz mu ji osud ze zivota vzal, se mu delalo zle.

Po nekolika minutch zacala nevolnost ustupovat, ale my?lenky mu stle v?rily hlavou jako roj vcel. Nemohl se uz dl vymlouvat; musel se rozhodnout. Bude si muset ujasnit, co hodl dl delat. Doma mel v krabici ve sv kancelri schovan? dopis, ve kterm presne stlo, za k?m muze j?t, kdyz bude potrebovat pomoc  za ?v?carsk?m doktorem jmnem Guyer, neurochirurgem, kter? mu do hlavy nainstaloval pametov? supresor. Pokud by mu mel nekdo pomoct dostat zptky sv vzpom?nky, byl by to on. Reid byl posledn? mes?c na vzkch, jestli by se mel ci nemel alespon pokusit z?skat zptky celou svou pamet.

Ale csti s jeho zenou byly pryc a on nemel jedin? zpusob, jak zjistit, co dal??ho mu s pomoc? supresoru sebrali.

Ted uz byl pripraven?.




Sedm kapitola


Pod?vej se na me, rekl Imm Khalil arabsky. Pros?m.

Vzal chlapce za ramena v otcovskm gestu a zlehka poklekl, aby mu byl tvr? v tvr. Pod?vej se na me, rekl znovu. Nebyl to rozkaz, ale jemn zdost.

Omar mel problm d?vat se Khalilovi pr?mo do oc?. Nam?sto toho se mu d?val na bradu, na jeho zastrizen? cern? plnovous peclive oholen? pod krkem. D?val se na klopy jeho tmave hnedho obleku, v zdnm pr?pade drahho, ale presto luxusnej??ho nez ve?ker oblecen?, kter Omar kdy nosil. Postar?? muz pr?jemne vonel a mluvil s chlapcem jako se sobe rovn?m, s respektem vet??m, nez jak? mu kdy kdo projevil. Ze v?ech techto duvodu se Omar nedokzal primet pohldnout Khalilovi do oc?.

Omare, v??, kdo je to mucedn?k? zeptal se. Jeho hlas byl jasn?, av?ak ne hlasit?. Chlapec ho nikdy nesly?el kricet.

Omar zakroutil hlavou. Ne, Imme Khalile.

Mucedn?k je jist? druh hrdiny. Ale je v?c nez to; je hrdinou, kter? se ?plne odd dan veci. Mucedn?ka si pamatuj?. Mucedn?ka oslavuj?. Tebe, Omare, tebe budou oslavovat. Tebe si budou pamatovat. Tebe budou navzdy milovat. A v?? proc?

Omar m?rne prik?vl, ale nepromluvil. Veril v Immovo ucen?, drzel se ho jako zchrannho lana, ted je?te dokonce v?c, kdyz v bombovm ?toku zemrela jeho rodina. Dokonce i pot, co byl disidenty donucen opustit S?rii. Mel v?ak problm uverit tomu, co mu Imm Khalil teprve pred pr dny sdelil.

Jsi pozehnan?, rekl Khalil. Pod?vej se na me, Omare. S nemal?m tezkostmi Omar vzhldl a jeho pohled na?el Khalilovy hned oci, mekk a prtelsk, ale sv?m zpusobem intenzivn?. Ty jsi Mahdi, posledn? z Immu. Spasitel, kter? tento svet ocist? od hr?chu. Jsi zachrnce, Omare. Rozum???

Ano, Imme.

A ver?? tomu, Omare?

Chlapec si nebyl ?plne jist?, jestli ano. Nec?til se v?jimecne, ani dulezite, ani pozehnan? Allhem, ale presto odpovedel: Ano, Imme. Ver?m tomu.

Allh ke mne promluvil, rekl Khalil mekce, a rekl mi, co mus?me udelat. Pamatuje? si, co m? udelat?

Omar prik?vl. Jeho mise byla vcelku jednoduch, ackoliv Khalil se ujistil, aby chlapec nemel nejmen?? pochybnosti o tom, co to znamen pro nej.

Dobre. Dobre. Khalil se ze?iroka usml. Jeho zuby byly dokonale b?l a pod jasn?m svitem slunce zrily. Nez se rozejdeme, Omare, prokze? mi tu cest a pomodl?? se se mnou?

Khalil pozdvihl ruku a Omar ji uchopil. Byla tepl a hladk. Imm zavrel oci a jeho rty se zacaly pohybovat tich?mi slovy.

Imme? rekl Omar tmer ?eptem. Nemeli bychom se otocit k Mekce?

Khalil se znovu ?iroce usml. Dnes ne, Omare. N? prav? a jedin? Buh mi dal sv svolen?; dnes mohu stt tvr? k tobe.

Oba tam chv?li jen stli a ti?e se modlili, otocen? celem k sobe. Omar c?til, jak mu na oblicej dopadaj? tepl slunecn? paprsky a na tichou minutu, kter nsledovala, si pomyslel, ze neco uc?til, jako by ho po tvri hladily neviditeln prsty samotnho Boha.

Khalil byl v polokleku a oba stli ve st?nu malho b?lho letadla. Dovnitr se ve?li jen ctyri lid a nad kr?dly melo vrtule. Omar takhle bl?zko letadla je?te nikdy nebyl  a tohle letelo z Recka do ?panelska, coz bylo tak vubec poprv, co Omar v nejakm letadle sedel.

Dekuji ti za to. Khalil vymanil ruce z chlapcova sevren?. Nyn? mus?m j?t, stejne jako ty. Allh te doprovzej, Omare, m?r s N?m a m?r s tebou. Star?? muz se na nej je?te jednou usml a pak se otocil a nastoupil po krtk rampe do letadla.

Motory se nejdr?v se skucen?m nastartovaly a pak pre?ly v hlasit? rev. Omar o pr kroku ustoupil a letadlo se rozjelo po mal ranveji. Sledoval ho, jak nab?r rychlost, rychleji a rychleji, az se zvedlo do vzduchu a nakonec ?plne zmizelo.

Kdyz Omar osamel, vzhldl a uz?val si paprsky dopadaj?c? na jeho oblicej. Bylo teplo, tepleji, nez obvykle v tomto rocn?m obdob? b?v. Pak se vydal na ?est a pul kilometru dlouhou pe?? t?ru, kter ho zavede do Barcelony. Cestou si shl do kapsy a jeho prsty se zlehka, ochranitelsky ovinuly kolem malick sklenen ampule.

Omar si nemohl pomoct a prem??lel, proc za n?m Allh nepri?el sm. Nam?sto toho byla Jeho zprva predna prostrednictv?m Imma. Veril bych tomu? pomyslel si Omar. Nebo bych si myslel, ze se mi to jenom zd? Imm Khalil byl zbozn? a moudr? a dokzal rozpoznat znamen?, kdyz se nejak naskytlo. Omar byl mladick?, naivn? kluk, ktermu bylo teprve ?estnct let a kter? toho o svete vedel pramlo, obzvl?t pak o zpadne. Mozn, ze nebyl hoden sly?et hlas Boha.

Khalil mu na cestu do Barcelony dal svazek eurov?ch bankovek. Dej si na cas, rekl mu star? muz. Kup si neco dobrho k j?dlu. Zaslouz?? si to.

Omar neumel ?panelsky a znal jen pr zkladn?ch frz? v anglictine. Mimo to nemel hlad, takze m?sto toho, aby se ?el po pr?chodu do mesta naj?st, na?el si lavicku s v?hledem na Barcelonu. Posadil se na ni a zamyslel se nad t?m, proc ze v?ech m?st zrovna tady.

Mej v?ru, rekl by mu Imm Khalil. Omar se rozhodl, ze ji m?t bude.

Vlevo od nej stl hotel Barcel Raval, zvl?tn?, kruhovit, fialov?mi a cerven?mi svetly zkr?len budova, z jej?chz dver? vychzeli lid v elegantn?ch ?atech a jin? zase vchzeli. Neznal ho jmnem; vedel jen, ze vypad jako vbnicka, ke kter jsou zmozn? hr??n?ci pritahovni jako mury k plameni. Sedet pred n?m mu dodvalo s?lu a posilovalo jeho v?ru, aby byl schopn? udelat to, co bylo nevyhnuteln.

Omar opatrne vyjmul sklenenou ampulku z kapsy. Nevypadala, ze by uvnitr n? neco bylo, nebo to neco bylo neviditelnho jako vzduch nebo plyn. Ale na tom nezlezelo. Vedel moc dobre, co s t?m m udelat. Prvn? krok uz splnil: do?el do mesta. Druh? krok provedl na lavicce ve st?nu hotelu Raval.

Stiskl kuzelovitou sklenenou ?picku ampulky mezi dvema prsty a ?sporn?m, av?ak hbit?m pohybem ji vytrhl.

Do prstu se mu zabodl malinkat? str?pek skla. Sledoval, jak se zac?n formovat kapka krve a odolval nutkn? strcit si prst do pusy. Nam?sto toho udelal, co mu rekli  prilozil si zkumavku k nosu a zhluboka se nadechl.

Jen, co to udelal, se mu zaludek sthl panikou. Khalil mu nerekl zdn podrobnosti o tom, co by mel po tomhle kroku cekat. Jen mu rekl, aby chv?li pockal, takze presne to udelal a snazil se pri tom zustat v klidu. Sledoval, jak do hotelu prichzej? lid, jak dal?? odchzej?, kazd? z nich v okzalm, ostentativn?m odevu. Byl si v?c nez vedom svho skromnho oden?; svho obno?enho svetru, flekat?ch tvr?, vlasu, kter byly pr?li? dlouh a neupraven. Pripomnel si, ze marnivost je hr?ch.

Omar sedel a cekal, ze se neco stane, ze uc?t?, jak si nejak neznm s?la raz? cestu jeho telem, at uz to bylo cokoliv.

Nec?til nic. Zdn? rozd?l.

Uplynula cel hodina, takze nakonec vstal z lavicky a vydal se prochzkov?m tempem na severozpad, pryc od fialovho, vlcovitho hotelu a dl smerem k centru mesta. Se?el po schodech dolu do prvn? stanice metra, na kterou narazil. ?panelsky c?st nedokzal, ale nepotreboval vedet, kam jede.

Za eura, kter mu dal Khalil, si koupil l?stek a pak stl nehnute na platforme a cekal, nez prijedou vozy. Stle nec?til zdn? rozd?l. Mozn, ze ?patne odhadl charakter thle zsilky. Presto musel udelat je?te jednu vec.

Dvere se se zahucen?m otevrely a on vstoupil dovnitr spolu s davem, kter? se na nej tiskl ze v?ech stran. Ve voze metra bylo narvno; v?echna sedadla byla obsazen, takze se Omar postavil a chytil se jedn ze zelezn?ch tyc?, kter vedly paralelne s dlkou vozu tesne nad hlavou.

Jeho posledn? instrukce byla ze v?ech nejjednodu???, ackoliv ho nejv?c mtla. Khalil mu rekl, aby nasedl na metro a jezdil, dokud bude moct. To bylo v?echno.

Celou dobu si Omar nebyl jist?, co t?m myslel. Ale kdyz mu na cele zacal vyrzet pot, jeho teplota zacala stoupat a zaludek zacal b?t jako na vode, zac?nal m?t podezren?.

Jak cas plynul, vlak se kol?bal a svi?tel po kolej?ch, jeho symptomy se zacaly zhor?ovat. C?til se, jako by se mel kazdou chv?li pozvracet. Vuz s trhnut?m zastavil na dal?? stanici a kdyz zacali nastupovat a vystupovat dal?? lid, Omar zacal na sucho dvit. Cestuj?c? se od nej znechucene vzdlili.

Mel pocit, jako by mel zaludek zasukovan? v bolestivm uzlu. Na pul cesty k dal?? stanici si zaka?lal do dlane. Kdyz ji odthl od ?st, jeho roztresen prsty byly vlhk tmavou, lepkavou krv?.

Zena, kter stla hned vedle nej, si toho v?imla. Ostre na nej zacala neco chrlit ?panelsky. Mluvila rychle, oci roz??ren ?okem. Ukzala na dvere a drmolila dl. Jej? hlas se jako by vzdlil, kdyz Omarovi v u??ch zacalo p?skat, ale odhadoval, ze se dozadovala, aby urychlene vystoupil z vozu.

Kdyz se dvere znovu se zahucen?m otevrely, Omar vyklop?tal ven a mlem na platforme upadl.

Vzduch. Potreboval na vzduch.

Allhu, ochranuj me, pomyslel si zoufale, kdyz se potcel smerem ke schodum, kter vedly nahoru na ulici. Viden? se mu rozostrilo pres slzy, kter se mu mimodek zacaly sb?hat v oc?ch.

V?echny jeho vnitrnosti bolestne nar?kaly, prsty mel lepkav od krve. V tu chv?li Omar pochopil svou roli jako Mahdi. Musel na tento svet prinst zhubu  a zac?t mel npravou sv?ch vlastn?ch hr?chu.


* * *

?Perdn!

Marta Medell?n si never?cne odfrkla, kdyz do n? ten mlad?k bezohledne vrazil. Vypadal, ze jsou mu v?ichni na ulici v?ce mne ukraden?. Kdyz se bl?zil, v oc?ch mrtv? v?raz a sotva se ?inul, jeho lev rameno pokleslo a narazilo do jej?ho. Jen na to ?panelsky odsekla: J se omlouvm!. Presto j? v?ak nevenoval zdnou pozornost a pokracoval dl.

Marta sama vychovvala dva syny, takze j? nebylo ciz? vypordvat se s hrub?m chovn?m. Podle toho, jak se ten kluk motal, to vypadalo, jako by byl opil?, a presto vypadal sotva na osmnct! Hanba, pomyslela si.

Obycejne by se nejak?m obhroubl?m mlad?kem nezab?vala  nezaslouzil si jej? pozornost, kdyz do n? takhle vrazil a ani se neomluvil  ale pak ho usly?ela zaka?lat; byl to hlubok?, z hrudi vychzej?c? bublav? ka?el, kter? si vzhledem k jej? pracovn? pozici okamzite z?skal jej? pozornost.




  .


   .

   ,     (https://www.litres.ru/dzhek-mars/cil-zero/)  .

      Visa, MasterCard, Maestro,    ,   ,     ,  PayPal, WebMoney, ., QIWI ,       .


